Je sedm hodin ráno. Monika připravuje snídani, manželovi kontroluje oblek, košili a krmí dvouapůlletá dvojčata. V osm hodin už bývá manžel z domu, děti jsou nakrmené a oblečené a Monika, stále ještě v županu přes noční košili a v pantoflích, sbírá sílu, aby SE upravila a začala se dětem věnovat nějak systematicky. Aby si s nimi pohrála a ještě před obědem vyrazila ven. Pak ji čeká vaření, uspávání, následují práce v domácnosti. Než se stačí nadechnout, už aby zase připravovala večeři, koupala a uspávala děti... Aby to všechno zvládla, potřebovala si najít něco, co jí zpříjemní den.
A tak začala pít.
Vzniklo to nenápadně. Jednou, když byl dětem tak rok, se u ní zastavila kamarádka na návštěvu a Monika jí nabídla skleničku vína. Že spolu vypily celou láhev, na tom by ještě nemuselo být nic alarmujícího. Jenomže když v následujících dnech propadala trudnomyslnosti, vzpomněla si, že po ní byla příjemně uvolněná. Život se jí zdál hned o něco veselejší a mateřské povinnosti o něco snazší. „Zpočátku jsem si nalívala odpoledne, když jsem dala děti spát a měla dvě tři hodinky pro sebe. Otevřela jsem lehké bílé víno, dala nohy na stůl a relaxovala. Mým cílem nebylo dostat se do bujaré nálady, jenom jsem se potřebovala zbavit stresu a únavy, která byla možná víc psychická než fyzická. Nalila jsem si, odpočinula, a když se děti vzbudily, pokračovala jsem v dalších činnostech jako vždycky, aniž bych se cítila opilá.“
Jenže Monice přestala časem sklenička vína stačit. Aby si přivodila povznešenější náladu, potřebovala jich víc a dřív. První sklenku si nalila, jakmile manžel odešel do práce, a pak usrkávala až do večera. „Dlouho si ničeho nevšiml. Víno jsem pila dopoledne a pak pokračovala vodkou, která není cítit. Nebo jsem mu hned ve dveřích dala sklenku také, aby si lokl před večeří, a pak na mně už vůbec nic nepoznal. Byl nejspíš rád, že jsem mu přestala vyčítat, že je se mnou málo doma. Pak jsem to ale přestala zvládat. Udělala jsem scénu před návštěvou a jednou mě našel tak opilou, že jsem se sotva udržela na nohou, a bylo mi jedno, že děti v ohrádce brečí. Dal mi ultimátum. Buď se půjdu léčit, nebo vezme děti, odstěhují se a požádá o rozvod.“
