Faktem je, že nám osud občas nachystá věci, o které ani v nejmenším nestojíme a které bychom nepřáli snad ani svému největšímu nepříteli. Jednou z nejobávanějších je ztráta partnera. Není divu, že má člověk pocit, že jeho život skončil, nebo se přinejmenším ocitl v troskách. A že už nic nebude tak jako dřív.
To je pravda, minulost je nenávratně pryč. To však neznamená, že před vámi už nic dalšího není. Jde jenom o to, abyste si tuto variantu byla ochotna připustit.
Samota nemusí být stigma
Řekněte upřímně, jak si prospějete tím, že se budete věčně užírat a týrat duši přemítáním o zhroucených iluzích? Pocit osamění je stigmatem dnešní doby, to je zkrátka fakt.
Už dávno neplatí, že ženy ve věku kolem dvaceti let zakládají rodiny, aby jim „něco“ neuteklo. Dnešní dívky se touto dobou teprve pozvolna rozkoukávají - nejen po vhodném protějšku, ale hlavně po příležitostech, díky kterým by rozjely slušnou kariéru, poznaly kus světa, prostě si jaksepatří užily život.
Není proto divu, že když se za deset či patnáct let rozhlédnou kolem sebe, bývají často zaskočeny tím, že na tom „velkolepém kolotoči“ sedí pouze ony.
Strach z dalšího zklamání
Důvodů, proč mnohé ženy zůstávají samy, je však mnohem víc. Některé se vědomě rozhodly žít bez partnera, protože jim to tak vyhovuje (a věřte, že jich není málo). O to intenzivněji se pak věnují své práci a koníčkům, pěstují široký okruh přátel, vyrážejí do společnosti, cestují... Prostě onu pomyslnou mezeru vyplní něčím jiným, ze svého pohledu stejně hodnotným, jako je partnerský svazek. A je to tak naprosto v pořádku.
Mnohé z nich si už natolik zvykly na svůj životní styl a své pohodlí, že by za nic na světě neměnily. A pak jsou ženy, které žijí bez partnera z toho důvodu, že ještě nepotkaly toho pravého a nechtějí vzít zavděk nějakým provizoriem. Další se dosud nevzpamatovaly z předešlého nevydařeného vztahu a nehodlají riskovat nová traumata a citové zklamání.
Existuje také nespočet případů, kdy se žena zamiluje do toho „nesprávného“ muže (nejčastěji zadaného), nebo se jí zkrátka v dané době vztah „nehodí“.
Být single má svoje výhody
Ať tak či onak, v první řadě je třeba si přiznat, že ztráta partnera neznamená žádnou pohromu. Ve velkých městech žije dnes víc než polovina jednočlenných domácností a ve vyspělých zemích jsou single ženy přímo novodobým trendem.
Víte, co se říká? Všude je něco. Žádný vztah není bez chybičky a pravdou je, že pod pokličkou mnoha manželství to nebezpečně vře a bublá. Oč lepší je ve srovnání s věčně napjatým soužitím život bez partnera, zato však plný svobody a nezávislosti? Je to o přístupu. Sice nemám něco, co mají mé vrstevnice, ale mám něco jiného, co pro změnu zase chybí jim (a není toho málo).
Vyrazte ven mezi lidi
A pokud jste singl nedobrovolně? Na to existuje jednoduchá rada. Neutápějte se ve své samotě a choďte mezi lidi. Život bez partnera svádí k tomu trávit volný čas sama se sebou. Skoncujte s tím a aspoň o víkendu vyrazte ven. Je úplně fuk, jestli zvolíte kino, galerii nebo třeba saunu.
Případně se odměňte dobrým nedělním obědem v nějaké příjemné restauraci. Klidně si zajděte sama i na koncert nebo do divadla. Pětkrát se nic nestane a pošesté tam třeba někoho potkáte. Nebo zkuste seznamku, to dnes není žádná ostuda. Spousta párů, které žijí ve spokojeném manželství, začalo svůj vztah právě tady.
Případně se nabídněte jako dobrovolník, oslovte nějaký dětský domov, pečovatelský dům nebo třeba psí útulek. Možností je nepřeberné množství. A hlavně mějte stále na paměti, že když se jedny dveře zavřou, je to vždycky proto, aby se vám otevřely nové, které často vedou do mnohem krásnějšího světa, než si vůbec dokážete představit...
Nikomu se nechce do neznáma
Změna je život. Ať se nám to líbí, nebo ne, občasné změny potřebujeme. Přesto se jim mnohdy bráníme zuby nehty. Což je na jedné straně přirozené. Nikomu se většinou nechce vystupovat ze zajetých stereotypů, přestože ví, že stávající model má své mouchy.
Vsadit na kartu, o níž nic nevíme, vydat se někam, kde netušíme, co nás čeká? Tomu se naše ego urputně vzpouzí. Rutina je bezpečná, protože je předvídatelná. Přesto jsou v životě změny nevyhnutelné.
Člověk se vyvíjí. Ve dvaceti letech uvažujete a jednáte jinak než ve čtyřiceti nebo šedesáti. Vaše postoje a názory se tříbí a zrají. Získáváte nové zkušenosti, větší životní nadhled, zkrátka a jednoduše - měníte se. A je to naprosto v pořádku. Tyto změny ale přicházejí pozvolna, postupně, takže máte možnost se jim přizpůsobit.
Jiné změny však přijdou nečekaně, někdy doslova ze dne na den, a vy najednou nevíte, co si s tím počít. Něco, co jste tak důvěrně znala, skončilo. A před vámi jsou nepopsané listy... Většina lidí v takové chvíli zpanikaří, protože automaticky očekává problémy. Nové ale nerovná se nutně špatné, právě naopak. Proto, ať už je ta změna sebebolestnější, zkuste k této situaci přistupovat s vědomím, že je tady proto, aby vám přinesla něco nového, dobrého a prospěšného. Něco, co v daném okamžiku potřebujete.
Až po rozvodu jsem začala žít naplno„Když jsem se po třiceti letech konečně odhodlala podat žádost o rozvod, myslela jsem si, že můj život tím skončil. Bylo mi strašně, ale zároveň jsem věděla, že kdybych dál zůstala se svým mužem, bylo by to trápení pro nás pro oba,“ vypráví pětapadesátiletá Květa. „I tak to nebylo vůbec snadné. Byly tady naše tři děti a vnoučata, byli jsme všichni jedna velká rodina. Ale mezi námi dvěma jakákoli jiskra dávno pohasla. Jeden druhému jsme se odcizili a manžel začal stále víc času trávit u karet po hospodách. Zpětně jsem ráda, že to takhle dopadlo. Manželovi se evidentně ulevilo a já už mám dva roky přítele, se kterým jsem si mimo jiné splnila i svůj životní sen - létání na paraglidu. Kdyby mi to někdo před pár lety řekl, nevěřila bych mu. Ale teď jsem šťastná. Jak je vidět, i hodně bolavé konce mohou vést ke krásným začátkům.“ |
