Moje velmi dobrá kamarádka těžce nese, když se mi něco podaří. „Tak co, už jsi prodala byt?“ ptala se mě loni při každém setkání. „Pořád nic, nikdo ho nechce,“ odpovídala jsem víc než půl roku a na přítelkyni bylo vidět (i když se to snažila skrývat), že ji můj neúspěch těší.
„Mám kupce! A ani jsem nemusela jít s cenou dolů,“ zajásala jsem konečně, ale přítelkyně se zatvářila zklamaně. Už jsem zvyklá, že by nejraději byla z nás dvou za všech okolností ta šikovnější, talentovanější, měla lepší byt, práci, vztah, auto, účes, prostě všechno. Známe se dlouho, nasmějeme se spolu, baví nás stejné věci, máme mraky společných zážitků a už jsme se navzájem vytáhly ze spousty průšvihů. Jen tohle skřípe.
Kdo je lepší?
Zdravé soupeření k přátelství patří. Přiznávají ho i slavné kamarádky Demi Lovato, Selena Gomez a Miley Cyrus. „Soupeřím s nimi a současně je mám ráda,“ připustila v jednom rozhovoru Demi Lovato. „Jsem od přírody hodně soutěživá, takže se musím soustředit hlavně na sebe a připomínat si, že je úplně jedno, kdo čeho dosáhl. Opakuji si, že jsme všechny tři stejně úspěšné a vedeme nádherný život.“ Současná západní kultura stojí na rivalitě a výkonu. Většina rodičů děti chválí především za jedničky, úspěchy ve sportu a soutěžích než za soucit s druhými nebo laskavost. „Musíme být lepší než ostatní, abychom se dostaly na školu, lepší než kolega, aby nás šéf povýšil, než kamarádka, abychom získaly toho pravého muže. Bereme život jako permanentní souboj,“ vysvětluje psychoterapeutka Martina Frintová z pražské poradny Santea.
„Určitá míra rivality je však zdravá, protože motivuje k výkonu a cílevědomosti.“ Možná vám připadá, že ve vztahu s nejbližšími přáteli byste měla na něco takového zapomenout, jenže většinou se to nedaří. Právě s nimi se srovnáváte nejčastěji, protože máte hodně společného. Obzvlášť to platí pro bývalé spolužačky, které všechny začínaly na stejné startovní čáře. Každé občas bleskne hlavou: „Jak to, že vydělává třikrát víc než já, když měla ve škole trojky?“
Opravdový problém nastává, až když to se soutěživostí začnete přehánět. Spokojenost vás zaplaví, jen když všechny předstihnete. Jestli kamarádka mluví pouze o svých výhrách, a o úspěších druhých nechce slyšet, může mít tenhle problém. Na vině můžou být její rodiče, kteří ji nejspíš hodnotili hlavně podle jejích výkonů. Pokud jí chcete pomoci, zkuste zjistit, jak si sama sebe cení. Zaveďte řeč na školní léta a zeptejte se, co se dělo, když přinesla domů pětku. Možná společně objevíte, proč na sebe dodnes klade tak vysoké nároky a úspěchy druhých ji znejisťují. Pochvalte ji věrohodně a občas pohýčkejte její pošramocené ego výroky: „V tomhle jsi fakt dobrá“ nebo „Já věděla, že to dokážeš.“ Čím víc bude soutěživka sama se sebou spokojená, tím bude šťastnější a lépe snese cizí úspěch. Ale počítejte s tím, že někteří lidé si život bez rivality nedokážou představit.
