Zvířecí vášeň
Hned první ráno naší dovolené na Šumavě přítel zavelel: „Vstávat, jde se ven.“ Až později jsem si všimla, že s sebou Roman nese deku. Došli jsme na palouk. Tam se můj drahý zastavil, rozhlédl a rozložil deku. „Pojď ke mně,“ řekl. „Snad se nechceš milovat v týhle divočině,“ došlo mi, co chystá. „Ještě nás tu napadne nějaký zvíře… Přemnožili se kanci,“ vybavila se mi televizní reportáž. „Jediný zvíře, který tě tu napadne, jsem já,“ usmál se.
Byla jsem z toho otevřeného prostoru nesvá. Ještě nikdy jsem se v přírodě nemilovala. Co když půjde někdo kolem? Roman si ale přede mnou klekl a začal mě svlékat a vzrušovat. Nějaký čas jsem vydržela být ve střehu a pozorovat okolí, ale pak jsem to vzdala. Té rozkoši už nešlo déle vzdorovat. Rozhodla jsem se nevnímat nic než Romana a to, co se mnou dělá. A ono to fungovalo. Poprvé v životě jsem se při milování nechala unést natolik, že jsem při orgasmu doslova „křičela na lesy“.
Skončili jsme úplně mimo deku a já neřešila ani mokrou trávu, ani mravence. „Jaký to je, když se nemusíš bát, že vzbudíš sousedy, a můžeš si to krásně užít?“ zeptal se mě Roman, když z mého nahého těla láskyplně sbíral jehličí. „Je to… zvířecí,“ vzdychla jsem zasněně. Lenka, 35
http://gty.im/157311914
