„Skoro jsem umrzla.“
„Odjeli jsme s přítelem prohnat lyžařskou výstroj do Itálie, kde už několik dní sněžilo. Nenechali jsme se ale zastrašit a vyrazili na kopec. Neviděli jsme si ani na špičku lyží, natož na sjezdovku. Sedli jsme na jednu výše položenou lanovku a putovali k vrcholu. Milá sedačka se však najednou zastavila a zůstala trčet uprostřed vánice. Když se dvacet minut nic nedělo, začali jsme panikařit a křičeli o pomoc, ale nikde nikdo. Začaly nám omrzat obličeje  a pak už jsme se třásli celí. Trvalo hodinu a půl, než se lanovka znovu rozběhla. Kvůli hustému sněžení se totiž něco porouchalo a horská služba pro nás nemohla nic udělat, protože jsme viseli nad skalní průrvou, a než by se k nám záchranáři dostali, lanovka by byla opravená. Trvalo nám celý večer, než jsme se za vydatné pomoci sauny a svařáků dali trochu dohromady.“
– Petra, 21 let, prodavačka

„Vezli jsme sud na vleku.“
„Na zimní lyžovačku se nás sešlo třicet. Zakotvili jsme v zapadlém středisku ve Francii, které nám ale naprosto vyhovovalo. Ve sportovních výkonech jsme se nehodlali předhánět, zato jsme si užívali zábavu v alkoholickém rytmu. Už první den nám padla do oka útulná hospůdka na nejvyšším kopci. Stavovali jsme se tam na pěnivý mok hned několikrát denně. Celá parta. Třetí den nám pobavený majitel oznámil, že jsme ho připravili o všechny zásoby piva, s nimiž plánoval vystačit celý další týden. Dostali jsme šílený nápad a požádali ho, jestli můžeme koupit vlastní tekutý chléb a přivézt si ho do restaurace. K našemu překvapení souhlasil. Svou spotřebou jsme si patrně získali jeho sympatie. A také si od takové bandy sliboval slušné zisky za jídlo. Ráno jsme tedy koupili sud a jali se ho soukat na vlek. Lanovku museli za nesmírného řehotu celé fronty zastavit, abychom mohli soudek bezpečně usadit do sedačky. A pak už jsme jen blaženě popíjeli a z bezpečí terasy sledovali sportovní výkony kolegů lyžařů.“
– Radka, 22 let, produkční