„Studuju dvě školy a ještě mám práci!“
„Honička mezi dvěma školami a prací mi vypukla ve dvaceti. Obecnou antropologii studuju denně, evropská kulturní studia dálkově a během volných dní a večerů pracuju jako hotelová recepční. Naštěstí si můžu předem nahlásit směny. Bez diáře bych asi nepřežila, neustále dělám minimálně dvě věci najednou a už myslím na třetí. Takový akční zápřah mě ale baví víc, než kdybych se měla nudit. Stihla jsem i svatbu a starám se o početný zvěřinec – běhám se psem, krmím rybičky, křečka, pár ptáků a agamy. Absolutně ale nezvládám uklízet a prát a eseje do školy píšu i v autobuse nebo po nocích. Naštěstí mám doma skvělého chlapa, který mi ve všem pomáhá.“
Eliška, 26 let, Slaný

„Žiju na samotě, a přitom s lidmi.“
„Do hor jsme s manželem odcházeli z Prahy, protože nám nevyhovoval ruch velkoměsta a davy lidí. Mám raději přírodu a klid. Teď vedeme v Javorníkách horský hotel Portáš, kde jsem paní svého času, dýchám čerstvý vzduch a nemusím už věčně spěchat na metro nebo na tramvaj. Necítím se přitom nijak izolovaná. Díky naší poloze mimo hlavní turistický tah nám sem přijíždějí samí milí a zajímaví lidé se zájmem o přírodu. Jsem tak pořád obklopená lidmi i vysoko v horách, kam je v zimě jen omezený přístup.“
Lenka, 34 let, Javorníky

„Mám šéfa i přítele v jednom.“
„Pracuju jako účetní a se svým šéfem jsem před čtyřmi lety začala i žít. Díky našemu vztahu mám v práci jistou volnost, třeba když není do čeho píchnout, nenutí mě vysedávat v kanceláři až do konce pracovní doby a můžu jít domů. Rozhodně ale našeho vztahu v zaměstnání nezneužívám. Nevýhodu vidím hlavně v tom, že si práci nosíme domů a kolikrát se o ní bavíme celý večer u televize nebo i v posteli! Těžké pak bývá i nepřenášet osobní rozepře na pracoviště. A mrzí mě i to, že někteří kamarádi mě začali kvůli vztahu s nadřízeným odsuzovat. Cítím za tím i jistou závist. S mnohými se proto už nestýkám.“
Adéla, 26 let, Ostrava