Teď, několik let po tom karambolu, se věci zdají být konečně lehčí. Jakoby si ve mně cosi sedlo a potvrdilo se mi, že moje volba byla správná.

To je ona!
S Johankou šlo vždycky všechno „šup šup“. Když na mě po Silvestru 2007 vytáhla dva vouchery na pětidenní snowboardování do francouzských Alp a já zjistil, že odjezd je hned druhý den, nijak mě to nepřekvapilo. Její akčnost v našem vztahu vyvažuje můj sklon k lenivění. Zabalili jsme a vyrazili. Tři dny byly úžasné. Brázdění nekonečných prašanových plání, sex, dobré jídlo, saunování. Tehdy jsme spolu byli rok a půl... Čtvrtý den se to stalo. Projížděli jsme neznámým terénem a ona odbočila mimo sjezdovku, kde ji čekal čouhající skalní útes, pak další skála a skalní převis. Byl téměř zázrak, že po tak krkolomném pádu zůstala naživu. Pak už si pamatuju jen zmatek, volání, vrtulník horské služby a nemocnici. Ten den mi lékaři jako „pouhému“ příteli nemohli sdělit detaily o tom, co se jí vůbec stalo. Koneckonců mě tehdy zajímalo hlavně to, jestli to přežije. Ve svých třiatřiceti jsem se poprvé  modlil. A brečel jako malý kluk. Strachy o ní. I strachy o sebe. Nedokázal jsem si představit život bez ní. Druhý den přijeli její rodiče. Oba vyšli z lékařské místnosti naprosto vyřízení. Maminka plakala, tatínek ji podpíral a byl bledý jako stěna. Páteř a mícha jsou vážně poškozené, Johanka už nikdy nebude chodit, bude ochrnutá od pasu dolů. Cože? Ona, ta nejakčnější holka, na vozíku? Pořád jsem měl pocit, že je to jen nějaký hnusný sen, nebo že se doktoři mýlili, nebo že se to během roku po nějakých rehabilitacích spraví. Nespravilo a nespraví, teď už to vím... Johanka měla i další pohmožděniny a od ledu strženou kůži téměř po celé tváři. Když jsem ji poprvé od toho dne uviděl, nepoznal jsem ji. Kvůli úrazu hlavy jí oholili její krásné, dlouhé kaštanové vlasy, byla oteklá a kvůli modřinám a různým mastičkám na zraněném obličeji hrála všemi barvami. Držel jsem ji každou návštěvu v nemocnici za ruku, snažil jsem se chodit za ní každý den, někdy i dvakrát. Naše konverzace byla rozpačitá. Téma vozík bylo zatím tabu.