Poslali mi fotku jeho dítěte.
„Pár dní po zasnoubení s Adamem mi přišel dopis. Z obálky vypadla fotografie malého chlapce, který se Adamovi podobal jako cvička cvičce. U ní ležel lístek od Adamova dobrého kamaráda Pavla. Stálo v něm: ,Mrzí mě, že se to musíš dozvědět zrovna ode mě, ale Adam má v Rumunsku dítě. Když jsme spolu cestovali po Karpatech, měl tam románek s jednou místní ženou a ona otěhotněla. Teď se chce oženit s tebou, na syna zapomenout a už se s ním nevídat ani nepřispívat na jeho výchovu. Je mi té dívky i jejího synka líto. Myslíš, že bys mohla Adamovi domluvit?’ Osypala jsem se hrůzou. Podvedl mě! Lhal mi! Klidně nechá na holičkách ženu s dítětem! Udělalo se mi z něho špatně a okamžitě jsem se s ním rozešla. Pavlovi i Adamovi dalo hodně práce přesvědčit mě, že se jednalo jen o sprostý žertík, sloužící k vyděšení nastávající manželky. Náš vztah se vrátil do normálu až po několika týdnech.“
Markéta, 26 let, barmanka

Předstírala jsem svatbu.
„Michal mě zběsile pronásledoval. Posílal mi rozvášněné esemesky a v poledních pauzách na mě čekal před kanceláří, jen aby se mnou mohl zajít na oběd. Snažila jsem se mu vysvětlit, že zrovna někoho mám, takže jeho naléhání postrádá jakýkoliv smysl, ale neuspěla jsem. Abych ho setřásla, vymyslela jsem ďábelský plán. U kamarádky grafičky jsem si nechala natisknout působivé svatební oznámení, uložila ho do růžové obálky a poslala mu ho. Myslela jsem, že ho spolehlivě odradí, když zjistí, že se vdávám za jiného. Odpoledne v den mé údajné svatby mi ale zazvonil mobil. Na displeji blikal Michal! ,No kde jste? Asi jste změnili místo svatby a zapomněli mi to říct. Já tady stojím s dárkem, tak řekni, kam mám přijet,’ nešťastně mumlal do sluchátka. Nezbývalo mi než přiznat barvu a sdělit mu, že jsem si všechno vymyslela, aby mě už nechal na pokoji.“
Evelína, 21 let, účetní

Okradl mě kvůli svetrům.
„Na dovolené v Bangkoku jsem si stopla tuktukáře (taxík na třech kolech), aby mě odvezl do Grand Palace. Ten grázl mi ale tvrdil, že palác je v pondělí zavřený. A že mě místo toho odveze na Buddhův pahorek. Souhlasila jsem, protože jsem netušila, že lže. Cestou mě vyhodil u obchodu s kašmírovými svetry a vlněnými kabáty (teplota se pohybovala kolem čtyřiceti stupňů), kde mě nějaký potrhlý Angličan půl hodiny přemlouval, ať si něco koupím. Nakonec jsem nátlak ustála a bez svetru a kabátu se nechala odvézt tuktukářem na Buddhův pahorek. Vylezla jsem nahoru, pak zase dolů a poprosila tuktukáře, ať mě odveze zpátky do hotelu, protože s sebou nemám mapu. Poslal mě kamsi. Chvíli jsem bloudila a nakonec zaplatila jeho kolegovi za dopravu do hotelu příšerné peníze. Druhý den jsem zjistila, že do Grand Palace bych dorazila pěšky z hotelu asi za deset minut a na Buddhův pahorek za patnáct. Ten mazaný tuktukář se mnou objížděl město jen kvůli zatracenému obchodu se svetry!“
Daniela, 29 let, fotografka