Před pár lety šokovala Matka Tereza svět otevřenou zpovědí pro časopis Time, kde se vyznala ze svých depresí. Obdivovatelé a psychologicky negramotní lidé byli v šoku. Ten, kdo má tolik na rozdávání, jistě musí být šťastný! Reakce psychologů ale byla jediná: A co jste čekali?! Rozdat se druhým a nic si za to nikdy nevzít je neudržitelný stav. Z čeho budete nakonec dávat, když nikde neberete? A mají vůbec lidé, kteří již šťastní jsou, potřebu rozdávat se bezbřeze? Nemají.

Sebenenávist, nebo manipulace?
Jsou obsesivně rozdávající lidé psychicky „v pořádku“? Nebo jim péče o druhé umožňuje překrýt vlastní problémy? Měřítkem by snad mohlo být jen jediné: vzkvétají sami, nebo jsou sice zaneprázdněni „spasením světa“, ale sami duševně či dokonce fyzicky strádají? Když se rozhlédnete po „matkách Terezách“ ve vašem okolí, zjistíte, že jen málokterá prospívá. Těhotenství je pro mnohé ženy opravdu „jiný“ stav. Hladina oxytocinu – hormonu „lásky“ – v krvi je značně zvýšená. Mladé maminky navíc dostávají od okolí zvláštní pozornost a hlubokou úctu. Jejich role je najednou jasně definovaná, „vědí“, co mají dělat, jsou naprogramované být tu pro druhé. To je jistě v pořádku. Některé ženy, zvlášť pokud měly určité nedořešené psychické neduhy již před těhotenstvím (a kdo je nemá, že?), se najednou ocitnou v situaci, která „řeší“ jejich předešlé deprese, úzkosti a nejistoty.

Mírnější formy deprese nejsou často zřejmé ani těm, kdo je prožívají, zvlášť pokud to jsou lidé, kteří si jen těžko přiznávají nepříjemné prožitky a snaží se jim vyhnout. Někdy to dokonce ani nedává smysl, protože mnohé ženy, které mají dobrou práci, zdravé dítě a partnera, prožívají uvnitř bolestná muka, přestože jejich vnější situace je zcela v pořádku. Často si pak pravdivé pocity ani nedovolí – protože prostě nedávají v současné situaci smysl. Mohou se dokonce i stydět, že nejsou vděčné, za to, co mají, a nechtějí si stěžovat. Jenže lidská duše nejede jen podle tady a teď, ale přebývá spíš v magickém, snovém světě, chcete-li, kde se minulost, přítomnost a budoucnost prolínají jedna v druhou a předou náš vnitřní život. Obrátit pozornost na druhé může být velmi rychlým způsobem, jak ji odvrátit od sebe. Jako by záchrana světa byla v některých případech jednodušší než pohled do prázdna naší duše.