Víme, že lidé se od zvířat liší několika geniálními vynálezy. Například opozicí palce proti prstům, díky které mohou vytvářet všechno to, co zvířata nedělají – švýcarské hodinky nebo obdivované svatební šaty princezny Kate. Jako jediný chodí člověk po zadních nohách, takže získal zcela jiný přehled o světě, což možná vedlo až ke vzniku samotné CNN a burzy na Wall street. A hlavně pak přední částí čelních laloků, která má spoustu schopností, ale jednou z nejdůležitějších funkcí je schopnost simulovat zážitky. To zní možná skromně, ale v podstatě to znamená, že člověk může „prožít“ věci, aniž by je prožil – nebo aspoň ještě dřív, než je prožil. Tato funkce ovlivnila úplně vše co, proč a jak člověk dělá. Například zmrzlinárna Häagen-Dazs neprodává gulášovo-cibulovou zmrzlinu. To, že ji neprodávají, se nestalo tak, že někdo z firmy tuto příchuť navrhl, vyrobil, ochutnal a řekl Tfuj! Prostě si ji v křesle v kanceláři „umíchal“ v hlavě a řekl Tfuj! Ani ji nemuseli zkoušet. Schopnost simulace spolu s palcem proti prstům a chozením po dvou zadních je to, co dostalo lidský druh ze stromů do supermarketů.

Simulátor, nebo stimulátor?!
Zkuste si teď malý testík: Nasimulujte si ve své mysli dvě situace z budoucnosti. V té první jste vyhrála deset miliónů v loterii. V té druhé jste zůstala ochrnutá na vozíčku. Odpusťte brutálnost příkladu, ale je to důležité. Jistě nemusíte dlouho přemýšlet a na základě vaší simulace ihned víte, která z nabízených možností vám přinese více štěstí. Druhou variantu by si vybral snad jedině blázen. Nicméně vám musíme přiznat, že v tomhle testu nemáte žádnou šanci – nikdo nehádá správně. Četné průzkumy vykazují překvapivé a nekompromisně shodné výsledky: Rok po obří výhře v loterii a rok po ochrnutí jsou výherci v loterii a paraplegici se svým životem stejně spokojeni! Výsledky se nemusíte trápit. Odborně se takovému „špatnému“ vyhodnocení simulace říká zkreslení dopadu. Je to jakási tendence simulátoru pracovat zcestně. Jednou z funkcí vašeho simulátoru totiž je (nebo někde zmutoval a sešel z cesty?) přesvědčit vás, že různé výsledky se od sebe liší mnohem víc, než jak tomu ve skutečnosti je. Z nekonečných výzkumů je jasné, že vítězství či prohra v soutěži, nalezení nebo ztráta milostného partnera, udělání nebo neudělání doktorandské zkoušky… má na váš pocit životní spokojenosti mnohem menší dopad, mnohem méně podstatný význam a mnohem kratší trvání, než jak vás přesvědčují vaše představy, tedy váš simulátor.

„Nejdrsnější“ studie dokonce tvrdí, že ať je trauma jakékoli, uplynuly-li od něj tři měsíce, životní spokojenost lidí se vrátila k normálu a trauma již na pocit štěstí nemá vliv. Tři měsíce se v některých případech zdá jako opravdu šíleně krátká doba. Jak jsou takové úvahy vůbec možné? Inu, prostě tak, že lidský mozek má schopnost si štěstí „vyrobit“. Jako by se jednalo o jakýsi psychologický imunitní systém. Považte, kolik lidí běhá po světě hledajíc štěstí – a přitom si ho mohou sami „vyrobit“!