Musíte potkat někoho, do koho se zamilujete. A někdo se musí zamilovat do vás... Podle jednoho nedávného průzkumu šance na lásku u žen po třicátém roku věku v porovnání se ženami mezi dvacítkou a třicítkou výrazněji klesá, po pětatřicátém prý klesá rapidně a po čtyřicítce už je jen velmi malá. Není to proto, že by ženy po třicítce nechtěly či snad neuměly milovat. Je to proto, že muži, kteří by se jim líbili, zaujali je a vyhovovali jim povahově, jsou buď povětšinou už zadaní, anebo… Anebo se dívají po mladších. Případně obojí.

Zoufalé pokusy
Kláře je třicet čtyři, je poměrně atraktivní, svobodná, bezdětná a sama. Má za sebou desetiletý vztah, který skončil před dvěma roky. Zjistila, že ji bývalý partner podvádí, a když mu dala nůž na krk a on si pořád nemohl vybrat, odešla od něj. Myslela si, že začne nový život s novým partnerem. Jenže biologické hodiny jí tlučou na poplach, ale žádný muž, který by ji miloval a kterého by milovala ona, na obzoru není. „Co chvíli čtu na obálce nějakého časopisu titulek, že život začíná ve třiceti nebo dokonce ve čtyřiceti, ale já se nemůžu zbavit pocitu, že ten můj skončil. Ne život jako takový, ale život rodinný. Jak mám zakládat rodinu, když není s kým? A to jsem neměla nikdy nouzi o nápadníky. Naopak, mohla jsem si vybírat. Teď není z čeho. Měla jsem od rozchodu pár známostí, ale nešlo to. Byly to jen zoufalé pokusy najít otce svých budoucích dětí. Ti muži chtěli buď jenom sex, nebo volný vztah, což v překladu znamená ‚budeme spolu, ale nebudeme se v ničem omezovat‘. Když jsem se zmínila o dítěti, bylo mi řečeno, že na to je brzy, vždyť se vůbec neznáme. Samozřejmě měli částečně pravdu, ale taky bych se nemusela dočkat vůbec. Nechci nikomu dělat pouze příležitostnou milenku, to jsem mohla rovnou zůstat s bývalým partnerem.“