ynechat lov mamutů nelze, už proto, že je to oblíbený příklad pro vysvětlení dělby práce podle pohlaví. Muž přinese mamuta, žena ho uvaří, logické a jednoduché. Představte si ovšem svou rodinu jako tlupu (pravěké tlupy neměly víc než deset členů) a představte si mamuta (takový větší slon). Když pak vyloučíme děti, těhotné a staré, zbude nám kdo? Partner, bratr? Tatínek, tedy vlastně dědeček? Necháte to na nich? Každá matka ví, jak ne-
odbytné jsou hladové děti, připočtěte k tomu jejich zploditele a uchopte kyj. Většina samic savců opatřuje potomstvu potravu a ženy nejsou výjimkou. Na žvýkání kůží si najdete chvíli možná někdy v zimě po setmění, čistě jako relax. Jako dneska, zaklejete, jako dneska. Ono to ostatně nikdy nebylo lepší, spíš horší.

Vzpřímili jsme se, vyšli z jeskyní, začali chovat zvířata a pěstovat plodiny a nastala nutnost krmit, hlídat, orat, sázet, sklízet, ne jako zaměstnání v dnešním smyslu, ale jako činnosti nutné k přežití. Také se začalo příst, tkát a šít, výroba oděvů a nádobí byla na ženách a vlastně na nich zůstala dodnes. Doma pracovali všichni, včetně dětí. Naneštěstí se stala práce ženy hodnotou, se kterou ,neobchodovala‘ ona sama. Rodina ženicha zaplatila věno nejen proto, aby získala ženu-matku, ale i ženu-pracovní sílu, a prací určitě nemyslela ,vytváření zázemí‘. Zručnost v některých činnostech zvyšovala hodnotu nevěsty (šikovná tkadlena znamenala změnu oděvního standardu celého rodu Havranů, chápejte), dotyčná šikulka však z toho často neměla vůbec nic.
Ve vyspělých civilizacích, v Egyptě, Číně, Řecku a Římě, kde se rozvinula řemesla, rozvinula se i ženská práce jako zaměstnání, i když jen v lidových kruzích. Ženy pracovaly v zemědělství, ale také na stavbách, jako služky, výrobkyně koberců a látek, pomáhaly v obchodě. Někdy své dílny i vlastnily. Bez nároku na mzdu dřely otrokyně. 

Pokud jde o zaměstnání ,intelektuálnějšího‘ zaměření, existovaly porodní báby, hudebnice i literátky, poslední dvě povolání však často souvisela s postem ,společnice‘. Řecké hetéry, gejši i gisäng (což je korejská varianta gejš), kurtizány obecně byly mnohdy kultivované ženy, které se vyznaly v literatuře, hře na hudební nástroj, tanci a byly schopné i filozofických debat, ale dosažené vzdělání se jaksi skoro automaticky pojilo s lehkými mravy. Pánové je opěvovali, básníci se s nimi družili, když však přišlo na lámání chleba, společnost je považovala za prostitutky. Moc chytré na rodinný život, chtělo by se říct. Byly žádanými milenkami, ale do manželského svazku vstupovaly zřídkakdy. Možná už tehdy panoval názor, že příliš vzdělaná žena se k rodinnému životu prostě nehodí.