„Ženy z několika měkkých koží sešily vaky. Bude toho na pouti třeba. Těšily se, že se zas řádně vyvětrají. V jeskyni byl velmi špatný vzduch. Ženy meškaly skoro pořád v jeskyni a měly od puchu a kouře červené a zateklé oči, že už byly skoro poloslepé.“ Takhle popisuje život našich pravěkých předkyň Eduard Štorch v knize Lovci mamutů. Z podobných příběhů získáte dojem, že pramuži trávili celé dny na lovu, zatímco praženy strážily oheň. Co na to archeologové? Z jejich objevů vyplývá, že naše představy se od skutečnosti v mnohém liší.

Rozdělení rolí
„Vůdce napřed, lovci za ním. Pak jdou ženy s dětmi. Ženy nesou všechen majetek tlupy. Každá má na zádech děcko nebo balík kožešin. Vzadu jdou dva lovci jako stráž. Nesou jen své zbraně,“ píše ve své knize Eduard Štorch. Nebo: „Jenom Žabka se směla ohřívat podle libosti, vždyť objevila ohnivý kámen. Ale ovšem je to holka, tedy bytost nehodná zvláštního povšimnutí, tím méně pochvaly.“ Takže byste v pravěku byla předurčena k samým ústrkům jenom proto, že jste se narodila jako žena? „Rozdělení rolí se ve skutečnosti lišilo od kultury ke kultuře. Z některých pozdějších kultur máme doklady, že se ženy zabývaly i drobným lovem, kladly oka a jiné pasti,” říká archeoložka Kamila Remišová. „Mohlo to být tak, že mladé ženy v plné síle lovily s muži, zatímco staří muži byli komunitě platní jako sběrači. Od vzniku zemědělství v neolitu se ženy a děti musely nutně podílet na zemědělských pracích.” V některých obdobích ženy jedly z jiných nádob než muži, jinak se zdobily, byly pohřbívány v jiné poloze (na levém boku, zatímco muži na pravém).

Nebyl ale až takový problém svou roli změnit! Žena se mohla stát ženou-mužem a podle toho se v tlupě chovat. Z archeologických nálezů vyplývá, že existovaly dívky, které byly nejspíš od dětství vychovávány jako bojovnice a lovkyně. Tyhle amazonky byly nejspíš dcerami význačných mužů, ale třeba se mohly ženou-mužem stát díky svým schopnostem nebo proto, že v tlupě zrovna nebyl dostatek mužských. Hroby lučištnic byly objeveny třeba ve Šlapanicích u Brna, v pražských Vršovicích nebo v Tišicích na Mělnicku. Naopak u řeky Ohře byl pohřben starý muž v ženské poloze spolu se ženskými šperky. Bylo mu šedesát, přičemž průměrný věk se v té době pohyboval okolo pětadvacítky. Přestárlý chlapík už zřejmě neměl sílu na lov, a tak prostě ohlásil změnu pohlaví. „Také mezi některými původními obyvateli Sibiře a Severní Ameriky existovaly víc než dvě genderové kategorie,“ upozorňuje Jan Turek z katedry archeologie Univerzity v Hradci Králové v článku pro časopis Živá archeologie. „Čukčové na Sibiři rozlišují kromě mužů a žen až sedm dalších genderových kategorií. Mezi indiány kmene Mohawe bylo zcela běžné převzít roli opačného pohlaví, a to třeba již v dětství či později v průběhu života.“ V indiánských kmenech muži-ženy dokonce předstírali menstruaci, zatímco ženy-muži krvácení tajily a skrývaly si prsa. V pravěku dokonce sibiřští šamani museli přijmout opačnou genderovou roli, aby získali nadhled. Antropologové z Coloradské univerzity zjistili další zajímavost: vypadá to, že když pravěká žena dospěla, musela od tlupy odejít a hledat si nový domov. Pohodlní mladíci zůstávali u maminky. „To ale neznamená, že by se muži v tlupě starali o děti,“ vysvětluje profesorka Sandi Copeland, která výzkum vedla. „Je to jako u šimpanzů. Mladí šimpanzi taky zůstávají u rodiny, ale že by vychovávali mláďata? Na to zapomeňte.“