Máte-li pocit, že vás se to netýká, podívejte se na následující čísla. Denně se setkáte s dvaceti až dvěma sty (to podle toho, jestli se díváte na televizi) případy lhaní. Většina z těchto lží bude pravděpodobně „bílá“ – lhaní ze slušnosti a snahy vyhnout se společenskému konfliktu. Nebo z touhy udělat dojem: během prvních deseti minut, kdy se seznámíme s někým novým, řekneme tři lži. Neznámým lidem lžeme snadněji než těm, které známe. Extroverti zalžou spíš než introverti (což by šlo asi vysvětlit tím, že toho vůbec namluví víc než „tiché vody“). Muži lžou osmkrát víc o sobě samotných než o někom jiném.

Věta „Posiluju skoro každý den“ znamená „Před měsícem mě kamarád dotáhl do posilovny“, „Přestal jsem kouřit“ si přeložte jako „Včera jsem neměl cigaretu, protože noc předtím jsem se v hospodě tak překouřil, že mi bylo celý den špatně“. Ženy naopak mají tendenci upravovat informace o druhých lidech, aby je chránily. Jste-li naprosto průměrný manželský pár, budete si – podle sociologických výzkumů – s partnerem lhát při každém desátém setkání. Možná vám to připadá jako drsné číslo. Mrkněte na páry, které spolu nežijí: zalžou si při každé třetí interakci. Lhaní se stalo normou, ne výjimkou – kterou ani nikdy nebylo. Fakt, že si myslíme, že lži jsou něčím výjimečným, je jedním z mnoha mýtů o lhaní, které si udržujeme, a tím vlastně lhaní pomáháme. Chcete-li se stát zkušenou odhalovačkou lží, musíte se nejprve zbavit legend a mýtů, které lhaní obestřívají.
   
Lež? Nepravda? Legrace?
Pokud bychom měli nějak charakterizovat pravou lež, pak ve své podstatě slouží k získání nějaké výhody pro sebe či jinou osobu – a může se jednat nejen o tradiční materiální výhodu, ale také o vyhnutí se trestu, o zachování reputace, o zlepšení společenského postavení nebo snahu ubránit se nebezpečí. Na druhé straně je tzv. milosrdná lež, známá také jako altruistické lhaní, kdy se zkrátka snažíme pravdou druhému neublížit. Na velmi tenkém ledě stojí milosrdné lhaní smrtelně nemocným pacientům. Ano, do jisté míry jej lze omluvit, ale nikoliv v případě, kdy si pacient výslovně přeje dozvědět se pravdu. A platí to i naopak: pacient by měl mít právo nevědět pravdu, pokud si to nepřeje. A když už jsme se ocitli u zdravotnictví, se lhaním mimo jiné souvisí i výzkum placebo efektu, kdy je pacientovi podáván neúčinný lék...