Původ specificky ženských oslav tkví v pohanství s jeho kultem plodnosti. Jednou z nejznámějších akcí, kterých se účastnily pouze ženy, byly bakchanálie, slavnosti k poctě boha vína a plodivé síly přírody. Vyznavačky Dionýsa (Baccha) se scházely v přírodě, pily víno a upadáním do zběsilosti (stav, kdy se vám rozmažou všechna líčidla) se spojovaly se svým bohem. Trhaly na kusy živá zvířata, jedly syrové maso, divoce tančily a věnovaly se orgiím, zřejmě lesbickým, protože muži měli přístup na tyto slavnosti zakázán pod trestem smrti. Dionýsův kult byl v Řecku „původně prostý, ale veselý“, tvrdí historik Plútarchos, „později se však stávaly jeho slavnosti hlučnějšími a nevázanějšími“.

Když potom i vážené manželky římských patricijů nedokázaly udržet své vášně na uzdě, staly se oslavy Dionýsa terčem kritiky. Proto přijal senát r. 186 př. n. l. na svou dobu přísné opatření, které oslavy omezovalo a kontrolovalo, a hříšnice neunikly trestu. Jiným poměrně nevázaným, i když ne vysloveně ženským svátkem byl Beltine, Filipojakubská nebo Valpružina noc, a u nás prostě ,Čarodějnice‘. Slavil se jednak konzumací rozličných druhů ovocného vína a piva a pak také erotickými radovánkami v brázdách polí. To mělo přinést požehnání pro budoucí úrodu. Mladý Bůh se spojil s Bohyní a Keltové a Keltky nadšeně následovali jejich příkladu. Zdá se, že to byl svátek velmi zábavný a oslavy Svátku práce se s ním jaksi nemohou měřit, ale buďte opatrné, noci jsou v máji ještě chladné...

Do první krve
Další z akcí, na kterou pánové nejsou zváni, byla u většiny kultur oslava okamžiku, kdy se dívka stává ženou. Rituál ,menarché‘, první menstruace, byl slaven různými způsoby. Většinou to byl milník, který určoval, že se z dítěte stala žena. Ne vždycky byly důsledky tohoto přijetí mezi ženy pro dotyčnou příznivé, někde dívky drželi až do svatby v izolaci, jinde se musely začít zahalovat a v některých krajích se (dodnes) provádí obřízka, přesto je však vstup dívek mezi ženy velká událost a dokonce i současné pohanské kulty se k podobným oslavám, byť bez drastických detailů, vracejí. Menstruace není úplně příjemným zážitkem, a proto byly tyto slavnosti určitou náplastí na nepohodlí ženského fyzična. Zároveň to také znamenalo, že dívka už je ,na vdávání‘. Po pravdě, představa, že naše pubescentní dcera dostala menzes a my víříme s květinami na hlavě a obklopené ženskými příbuznými v tanci, bude pro většinu z nás dost bizarní, takže je pravděpodobné, že podobné rituály se už v euroatlantické civilizaci neuchytí, ale přesto se mnohé matky uchylují alespoň k drobné oslavě. Dobrá večeře, pěkné spodní prádlo nebo prostě jen ,holčičí pokec‘ nejsou sice tak okázalé, ale svou úlohu také spolehlivě splní a soudobé mladé dámy nemusí mít pocit, že jsou o něco ošizené. Je téměř jisté, že ani ony by slavnost, plnou křepčících tetiček v hippie úborech, příliš neocenily.