Oponenti střídavé péče rádi argumentují, že je postavená tak, aby vyhovovala v prvé řadě potřebám rodičů. Proto se také v poslední době začínají vynořovat studie, které zkoumají reakce a pohledy těch, kterých se nejvíc týká. Zatím to vypadá, že reakce dětí jsou značně smíšené.

Plánování a organizování
Ve studii, které se zúčastnilo 117 dětí, se k překvapení mnoha ukázalo, že děti střídavou péči nehodnotí o moc lépe než život jen s jedním z rodičů a vídání se s druhým jen příležitostně – nebo vůbec. To, na čem jim nejvíce záleží, je kvalita vztahů. Nejen mezi nimi a rodiči, ale též mezi rodiči navzájem. Střídavá péče prostě jako nálepka na nenávistné chování nestačí. Pokud se shrnou odpovědi dětí do několika bodů, vyplyne z toho, že jim leží na srdci především: Střídání domovů je zpočátku děsivé a může trvat dlouho, než si na něj zvyknou. Stojí je to až příliš mnoho plánování a organizování, což je ještě těžší, pokud rodiče mezi sebou nemají zrovna dvakrát vstřícné vztahy. Je to mnohem snazší, když jsou domy poblíž a nemusí trávit příliš času na cestách. Starší děti se mohou pohybovat mezi oběma domácnostmi podle své vůle. Často se objevují praktické obtíže; např. dítě u sebe nemá to správné oblečení nebo pomůcky, mladší děti nemají své nejmilejší hračky, starší svůj počítač, kolo. Jejich přátelé nevědí, kde je kdy navštívit.

Jako bez domova
Paradoxem je, že to, co dětem může komplikovat život, je právě obrovská snaha obou rodičů poskytnout jim co nejbohatší program. Mohou mu totiž nevědomě plánovat veškerý čas tak, aby jej trávili spolu. Dítě se tak ocitne v nepřirozeném tlaku, a začne mu chybět volný čas, kdy může být samo nebo se svými kamarády. Přes nejlepší snahu a komunikaci rodičů nelze potomky plně uchránit faktu, že žijí ve dvou rozdílných domácnostech s rozdílnými návyky, pravidly a nepsanými automatickými vnitřními „zákony“. Děti se svou schopností adaptability se sice rychle přizpůsobí a naučí se v každém domě chovat víceméně podle jeho pravidel, ale jisté potíže jim to způsobit může. „Přepínání“ mezi odlišnými domácími řády je náročnější, pokud jsou návštěvy kratší. Děti jsou velmi citlivé na pocity rodičů a se střídavou péčí se mohou stát ještě citlivější. Mohou se tedy naučit neříkat to, či ono, co by způsobilo u rodiče nepříjemnou (zlobnou, zklamanou…) reakci.