Ti je milují. Aby ne. Paní učitelka hezké, chytré a snaživé dítě chválí, sousedé rovněž nechodí s žádnými stížnostmi, a dokonce ani puberta nepřinese žádná dramata. Rodiče se takovými dětmi mohou chlubit a také to zhusta dělají. „Naše Anička hraje na klavír od pěti let a prý je lepší než o dva roky starší děti.“ Náš Tomáš se dostal do prestižní školy a ani nemusel dělat přijímačky, jak má dobré výsledky.“ Následuje obligátní odpověď: „To vám asi dělá radost, viďte?“ Rodiče se doslova tetelí. „Dělá, a jakou.“ „A co ten druhý? Máte přece dva, nebo ne?“ „To je trochu lajdák. Ale Tomáš nám to naštěstí vynahrazuje.“

Černá ovce
Lajdák je hovoru přítomen, tváří se, že neposlouchá, a kope špičkou boty do kamínků. Slyší ale každé slovo. Rodiče o něm sice nemluví s žádnou nenávistí, vypadají spíš upřímně nešťastní, že není tak skvělý jako jeho bratr a že místo pochval nosí poznámky, ovšem on si to interpretuje tak, že ho nemají rádi. Kdyby měli, neopakovali by mu pořád dokola: „Proč se nemůžeš trochu snažit? Co je zas tohle za známku? Tomáš nikdy trojku nepřinesl. Cože? Že nejsi Tomáš? No to tedy, chlapečku, nejsi. To bys musel hodně zabrat, aby ses mu trochu přiblížil.“ Až bude Tomáš starší, bratra se možná zastane, ale minimálně
do puberty bude rodičovskou náklonnost využívat ve svůj prospěch. V rivalském soupeření se sourozencem se hodí a hodí se také k získání určitých výhod. Pro bratra, který se takové pozornosti netěší, je to těžké. V rodině se cítí jako černá ovce. U nikoho nemá skutečné zastání, protože rodiče dají ve sporu většinou za pravdu tomu, který jim dělá radost a jímž se mohou chlubit. I černá ovce ale potřebuje pozornost, lásku, oporu a uznání. A tak si ji hledá jinde nebo o ni usiluje jinými cestami. Když nemůže předhonit bílou vránu v počtu jedniček a pochval, předhoní ji v počtu špatných známek a poznámek. Když nenajde uznání a oporu doma, jde tam, kde se jí toho všeho dostane. Rodiče nechápou, proč to dělá, co se stalo a kde udělali chybu. Všechny jejich děti přece měly stejné podmínky. Jak je možné, že z jednoho vyrostl premiant a z druhého budižkničemu? Že by měli jedno dítě radši než jiné nebo že by se k dětem přinejmenším jinak chovali, si ve většině případů nepřipustí. Často o tom bohužel ani nepřemýšlejí. Kategoricky prohlásí, že je to nesmysl. Oni mají rádi všechny děti stejně. Naprosto stejně.