Tak rádi už bychom šli od sebe, ale ještě čekáme kvůli dětem... Něco podobného na mě loni vysypala kamarádka Tamara. Když jsem k nim přišla, bylo tam dusno. Její manžel Marek přišel opilý, začal si ohřívat špagety a vydatně přitom třískal nádobím. V Tamaře to vřelo: „Můžeš být potichu? Vzbudíš malou.“ Začali se hádat. A vzbudili malou. Vylezla z pokojíčku: „Mamí, tatí, nehoudejte se, plosim,“ fňukala. Když se Marek odpotácel a Tamara za jeho alkoholovými výpary zabouchla dveře, složila se do křesla. „Uf, tak tohle tu je denně. S Markem nám to už přes tři roky neklape. Loni jsem se zamilovala do Dana, studujeme spolu homeopatii a máme si co říct. Naproti tomu Markův a můj svět se rozcházejí. Ale malou miluje, to se mu nedá upřít. Marek o Danovi ví, doma je dusno, ale právě kvůli dítěti spolu ještě žijeme. Nejradši bych ho odstěhovala a žila s Danem, ale mám pocit, že Kačence nemůžu vzít chlapa, kterého miluje, a přistěhovat si sem jiného...“ Namítla jsem,  že je to přece dnes běžné, že v životě dítěte je víc mužů.

A je vůbec pro Kačenku lepší, za cenu, že má tatínka doma, pobývat v prostředí, kde by se negativní emoce daly krájet? Dětští psychologové se většinou shodují, že  malé děti emoce v rodině vycítí a ladí se podle toho, jak je naladěné okolí. To, že mezi rodiči něco neklape, poznají a trápí se tím po svém, i když si mnohdy dospělí myslí, že dítě nic netuší. Tamara vše po čase přehodnotila. Navrhla Markovi, aby si koupil garsonku v blízkosti jejího bytu. „Až budeš střízlivý, můžeš za Kačkou kdykoli přijít...“ Tak se mimosoudně dohodli, i když Marek zpočátku nesouhlasil. Trnem v oku mu byl Dan: „A to se jako budu v obýváku potkávat s ,panem Homeopatem‘ a Káča mu bude říkat taky tati,“ křičel na Tamaru. Ta však neustoupila. A vše dopadlo nad očekávání dobře. Marek navštěvoval po dohodě Tamaru a bral Kačku občas k sobě. Dan vždy vyklidil včas pole, nechal si říkat nikoliv tati, ale Dane, což kvůli mužské rivalitě bývá rozumnější a nevzniká tím zbytečné tření. Marek zjistil, že mu to takhle vlastně víc vyhovuje – mohl být s kamarády v hospodě, kdy chtěl, Kačenku neztratil a s Tamarou už vlastně kromě malé neměli nic společného.

Tamara si pochvaluje: „Okolo Kačky se točí dva oddaní chlapi – táta je pro ni ten, co za ní pravidelně chodí, snesl by jí modré z nebe, a Dan zase ten, kterého ráno potkává v koupelně a který by jí též snesl modré z nebe... Dokonce se předhánějí, kdo bude lepším „tatínkem“ – prostě pohoda!“ V současnosti, kdy je úplná rodina spíš výjimkou, je mnoho dětí, které mají několik „tatínků“. Většinou bývá ten biologický oslovován táto, ostatním se říká jméném nebo zůstanou neutrální „strejdové“.  „V mém životě bylo tolik strejdů,“ smála se kolegyně Kamila. „Táta odešel, když mi byly dva, a pak jsme měly doma snad všechno – kníratého svůdníka, tlustého kutila, obrýleného vědátora,  svalnatého lékaře z Ugandy i subtilního literáta. Nebylo to marné – od každého jsem něco pochytila...“