V aktuálním vydání časopisu Žena a život (které je právě v prodeji s přílohou Chuťovka jen za 35 Kč) najdete příběhy žen, které nás nadchly a rozhodně si zaslouží nominaci v soutěži časopisu Žena a život Žena roku 2018.
Zapojit se do soutěže můžete i vy, vše potřebné se dozvíte ZDE.
Které ženy nás zatím nejvíce zaujaly?
Dagmar Herrmannová je uznávanou expertkou na vzdělávání dětí s těžkým kombinovaným postižením. Dlouho žila v zahraničí, ale pak se vrátila do Čech a založila nadnárodní organizaci Smiling Crocodile, která pomáhá těm nejvíce hendikepovaným.
Žijeme v ostře konkurenčním světě s důrazem na výkon, kde se protěžuje mládí a síla. Jenže vedle něj existuje jiný a bohužel stále se zvětšující paralelní svět slabých a odkázaných trvale na pomoc druhých. Podle statistik totiž dětí se závažnými postiženími přibývá. Medicína dnes pokročila natolik, že zachraňuje nedonošence i s tou nejnižší váhou, novorozence s vadami, kteří by v minulosti neměli šanci na přežití. Když se ovšem řekne a, mělo by se říct také b: Tedy co s nimi dál? Jaká bude jejich další kvalita života? Dagmar se nepouští do úvah, koho zachraňovat a koho ne, ale vybrala si profesi, která doříkává právě ono b.
Pro Čechy je z mnoha Dagmařiných aktivit asi nejviditelnější mateřská školka a základní škola Smiling Crocodile v Praze 9. Jsou určené pro vážně postižené děti s kombinovanými vadami – tím jsou míněna postižení zraku či sluchu v kombinaci s mentální retardací a často i s dalšími zdravotními komplikacemi. Školka a škola pojme ročně dvacet žáčků, přičemž žádostí o přijetí se Dagmar u zápisu hromadí mnohonásobně víc. Často pak čelí smutku a beznaději rodičů, na jejichž děti se nedostalo. V současnosti proto napíná síly na rozšiřování „krokodýlího centra“ a zároveň se snaží vybudovat i část, kde by byl dětský hospic. „Ve Smiling Crocodile všichni věříme, že i děti s těžkým kombinovaným postižením jsou součástí společnosti a mohou dělat řadu věcí jako ty zdravé. Jen je potřeba jim pomoci. Krokodýlí děti tak třeba „běhají“ maraton se závodními vozíky, hrají v muzikálech, mají kapelu nebo připravují školní časopis,“ říká Dagmar.
Smiling Crocodile je obdivuhodný projekt nejen proto, že podobných zařízení je v Čechách málo. Pozoruhodné je také to, že Dagmar ho má „jen“ jako svoji osobní charitativní činnost, vedle svého zaměstnání. Zastává funkci manažerky vzdělávání ve firmě, která pro postižené děti vyrábí sluchové pomůcky. S tím souvisí, že často cestuje, převážně do rozvojových zemí, kde vzdělává místní odborníky. Přednáší, pomáhá budovat centra, píše mezinárodně uznávané výukové materiály. Jen třeba v Indii byla už více než čtyřicetkrát. Získává tak na mezinárodní bázi spoustu zkušeností, které pak využívá při své práci v Česku, a proto také třeba Krokodýlí centrum splňuje nejvyšší standardy. „V současné době je populární vyzdvihovat bohatství České republiky oproti rozvojovému světu. Ale to je dost povrchní tvrzení. Ano, máme velmi slušnou životní úroveň. Ale řekněte to do očí mámě s postiženým dítětem, kterou opustil partner. Kvůli péči o dítě nemůže chodit do zaměstnání, žije nejspíš v bariérovém bytě třeba bez výtahu a její příjmy jsou velmi omezené. V určitých situacích jsou starosti rodičů z takzvaně bohatých zemí podobné těm, co řeší mámy a tátové v nejchudších oblastech světa.“
Jak se Dagmar ke své práci dostala? „Tatínek byl přírodovědec, díky kterému miluju a respektuju přírodu. Hodně mě i ovlivnil i můj strýc, který je profesí speciální pedagog. Po gymnáziu jsem se rozhodovala mezi medicínou a speciální pedagogikou, která nakonec vyhrála,“ říká Dagmar. V dětství závodně běhala sprinty. A to ji prý naučilo disciplíně a umění rozložit síly. Nepřepálit začátek, aby vydržela s dechem až do konce. Dneska běhá jen rekreačně. Proto, aby ji nezlobilo tělo ani psychika, měla síly na realizaci svých plánů a také se zdokonalovala v několika světových jazycích, které potřebuje ke své práci. Při běhu navíc poslouchá ve sluchátkách stažené různojazyčné audioknihy. Jde totiž o jednu z mála chvilek, kterou má coby maminka tří adoptivních dětí (a dvou psů a tří koček z útulku) čistě jenom pro sebe.
