Nejde si nevšimnout, že jste výrazně zhubla. To je výsledek nějaké diety, anebo fyzické přípravy na divadelní představení Honey, kde se hodně hýbete?
Vlastně jde o kombinaci obojího – začala jsem držet speciální očistnou kúru a do toho přišlo náročné zkoušení. Změna jídelníčku, z něhož jsem vyloučila cukr, lepek a mléko, plus pravidelný pohyb pak udělaly své – mám devět kilo dole a je mi dobře. Ne že bych si předtím připadala tlustá, ale už delší dobu jsem cítila, že se sebou chci něco udělat. Odlehčit tělu a dostat se do lepší formy.
Byl to velký boj s vlastní vůlí?
A víte, že ani ne? Všechno začíná v hlavě, takže když si to správně nastavíte, když se opravdu rozhodnete, že do toho půjdete, nevnímáte to jako utrpení. Řídíte se vnitřním pocitem a je to pro vás najednou přirozené. Dřív jsem čas od času zkoušela různé diety, ale na váze to vidět moc nebylo – kilo sem, kilo tam, jinak žádná sláva. Někdo mi řekl, že mám s věkem zpomalený metabolismus. Teď se ukázalo, že je to nesmysl. Hubnutí není o věku, ale o spuštění určitého mechanismu v hlavě, což asi platí všeobecně.
Týká se to i cvičení? Herci bývají doma spíš v kavárně než v posilovně.
To byste se divila – spousta mých kolegů a kolegyň na sobě maká. Je jedno, jestli to dělají kvůli tomu, že chtějí vypadat dobře, nebo si to žádá role, která je čeká. Opět platí, že záleží na tom, jestli se pro to opravdu rozhodnete a jak moc tomu věříte. Já jsem chodila cvičit vždycky – dělala jsem třeba pilates, jógu nebo tanec. Když se ale objevila nabídka na společné představení Dejvického divadla, kde jsem v angažmá, a Cirku La Putyka, bylo jasné, že bez pořádné fyzické dřiny to nepůjde.
Představení s názvem Honey, které vypráví o mladé ženě milující nesprávného muže, je plné artistických výstupů. Neměla jste z toho trochu strach?
Měla – a docela velký! Ovšem nebyl to strach svazující, ale motivující. Takový ten zdravě vzrušující, který si vlastně přejete prožívat. To samé zažívali artisté z La Putyky – ti zase museli proniknout do tajů herectví. Pro oba soubory to byl výlet do jiných světů, který se vyplatil. My herci jsme se naučili viset na laně nebo stát někomu na ramenou, artisté zase vyjádřit emoce jinak než pohybem. Vzájemně jsme si padli do oka a spřátelili se. Když se delší dobu nevidíme, stýská se nám po sobě. Jinak představení hrajeme v několikadenních cyklech na pražské holešovické scéně Jatka 78 a míváme pravidelně vyprodáno, což nás nesmírně těší.
