Když jsme pořizovali fotky k našemu rozhovoru a chtěli po vás, abyste se objímali, Ruda s tím neměl problém, zato Jana se docela zdráhala. Proč?
Jana: Protože mi to bylo nepříjemné. S hercem nebo modelem bych to zvládla bez problémů – odosobnila bych se a všechny ty něžnosti zahrála –, ale s vlastním manželem jsem měla pocit, že jste u nás doma v posteli. To mě rozhodilo.
Ruda: Ono se to nezdá, ale Jana je poměrně stydlivá. Má svou intimní zónu, kterou si pečlivě hlídá.
Jana: To je pravda. V životě bych třeba nevystavila svoji fotku v plavkách na Facebook! Klidně tam dám nějakou bláznivou až trapnou, ale intimní nikdy. Ani naše svatební album jsem nechtěla nikomu ukázat… Jsem prostě stydlivka. Ale učím se s tím pracovat.? Z našeho focení jsem byla zpocená, unavená, vyklepaná, ale nakonec jsem to zvládla. A vlastně tím překvapila samu sebe.
Čím jste se vzájemně překvapili na začátku vašeho vztahu? Měli jste jeden o druhém nějakou představu, která se posléze ukázala jako mylná?
Jana: Poprvé jsme se potkali na jednom večírku, kde na mě Ruda působil jako takový šedivý pán v rohu. Mračil se a s nikým se nebavil. Až později jsem zjistila, že je zábavný a vtipný. Jen se tak projevuje pouze v prostředí, ve kterém se cítí bezpečně. Jako každý správný introvert.
Ruda: Tak bych se nedefinoval. Možná se občas neprojevuju na první dobrou, ale šest let jsem dělal vedoucího tábora, kde bylo padesát dětí, pro které jsem vymýšlel program. Třeba jsme se převlékli za opice a přecházeli pražský Karlův most. Já jsem měl na nohách navíc běžky.
Jana: Mezi cizími lidmi ses ale choval odtažitě. Já jsem naopak ukecaná, mám hodně přátel a často chodím do společnosti. Když jsem tě začala brát s sebou, zapůsobilo to na tebe a začal ses postupně měnit. Nakonec se mi tě podařilo socializovat a jsem za to moc ráda. Věděla jsem, že jsi takový nevybroušený diamant.
Ruda: A tys mě našla a vybrousila.
