Jaké problémy jako školní psycholožka nejčastěji řešíte?
Zlobivé děti. Jsou neklidné a ruší při vyučování, ale mnohem horší je to v družině, kde nejsou jasně dané mantinely. Společně s pedagogy a rodiči hledáme příčiny. U některých dětí to je ADHD, u některých nedůsledné vedení z domova – rodiče často sami nevědí, co od dítěte chtějí. Častou příčinou jsou i konflikty v rodině či rozvod rodičů. My dospělí máme někdy představu, že rozvodem problémy vyřešíme, jenže i po rozvodu dál zůstáváme rodiči a musíme se nějakým způsobem shodnout na výchově.
Což není snadné ani v úplné rodině! Vy sama to zvládáte?
Někdy lépe, jindy hůř. Důležitá je pokora, schopnost komunikace, ochota něco skousnout, nad něco se povznést, pracovat na sobě. Mám výhodu v tom, že se nebojím vyhledat pomoc odborníka, což u mě jako psycholožky může znít překvapivě, ale funguje to. Vidět problémy u ostatních je totiž mnohem jednodušší než je vidět sám u sebe. Je to jedna z věcí, které se v dnešní době pomalu, ale jistě mění. Za vztahové či partnerské problémy se přestáváme stydět a čím dál víc lidí je ochotno vyhledat pomoc.
S každým problémem ale přece nemůžu běžet za psychologem! Mám doma dvě puberťačky, to bych nedělala nic jiného.
Hranice, kdy problémy přerostou snesitelnou mez, je individuální. Když se staráme o své duševní zdraví, umíme pracovat se stresem, máme dost podpůrných opatření, jako jsou přátelé, koníčky, práce, která nás naplňuje, vyřešíme ledacos sami. Výhodou dnešní doby jsou i sociální sítě, kde lidé sdílejí své zkušenosti a nám často pomůže zjištění, že v tom nejsme sami, že v podobné, či dokonce horší situaci jsou i jiní.