21. dubna 2018
19 389. tolik žen u nás vloni podstoupilo interrupci. Matky dvou dětí přitom tvoří celou třetinu z nich. Ony už totiž dobře vědí, co všechno musí při rozhodování vzít v úvahu.

Jakoby ženy nikdy nemohly udělat nic dobře. Když nechtějí sex, aby neotěhotněly, jsou zbytečně upejpavé. Když otěhotní, měly se chránit. Když jdou na potrat, zabíjejí ­život. Když je otec dítěte opustí, špatně si vybraly. Když jsou s dítětem víc než tři roky doma, přijdou o práci. Když chtějí dát dítě do školky dřív, aby ho uživily, tak ho teda přece neměly mít. Když dítě nemají, jsou to sobecké kariéristky. Když musí někdy s nemocným dítětem zůstat doma, jsou to nespolehlivé maminy. V tom všem chybí jedna podstatná věc: otec dítěte. Právě on je ve většině případů hlavním důvodem, proč se ženy dobrovolně rozhodnou jít na potrat.

Jako by to ti muži, kteří proti potratům tak brojí, tušili. Místo toho, aby ­zapracovali na kvalitě otců, zakazují ­potraty. Ať už v sousedním Polsku, nebo aktuálně ve Spojených státech, kde bylo zpřísnění reprodukčních zá­konů jedním z úplně prvních kroků, které většinově mužská vláda Donalda Trumpa udělala.

Že jí bylo trochu šoufl, na to byla Markéta zvyklá. Ale že ji bolí prsa? To mohlo znamenat jen jediné – že je ve svých dvaačtyřiceti letech, s jedním vaječníkem a neplodným partnerem k to­mu, těhotná. „To přece není možný,“ říkala si nahlas na tom záchodě a zírala na dva modré proužky. Nevěděla, co má cítit dřív. Radost, strach a šok se jí střídaly pořád dokola v čím dál kratších intervalech. S partnerem se nechránili, protože on byl podle lékařské zprávy, kterou jí ukázal, neplodný a u ní bylo po dvou dětech, jednom mimoděložním těhotenství a s polovinou vaječníků prostě nepravděpodobné, že by otěhotněla. Strašně to chtěla svému příteli říct, ale zastavila se a radši nejdřív zavolala své nejlepší kamarádce. Až když jí to vyprávěla, pochopila, že jejím hlavním pocitem jsou obavy.
„Příteli bylo čtyřicet a hrozně si dítě přál. Nicméně věděl, že nikdy nebude moct mít vlastní, a zdál se s tím i smí­řený. Jenže já už dvě děti mám, otec na ně přispívá minimum, takže se mám co ohánět. Každé těhotenství jsem měla komplikované a vždycky starost o dítě i domácnost zůstala komplet na mně. Takže jsem si taky mnohem víc než můj přítel uměla představit, co to znamená mít malé miminko,“ vypráví Markéta. Kdyby se to dalo vyjádřit procenty, těšila se z třiceti procent, zbylých sedmdesát byl strach a starosti.

Ty se ještě umocnily ve chvíli, kdy zjistila, že její přítel, se kterým se znala necelý rok, je v exekuci. Udeřila na něj a ukázalo se, že dluh si způsobil pojišťovacím podvodem, za který byl ve vězení. Bydlel v nájmu, auto měl na leasing, ve firmě pracoval na dohodu o práci… Dala si dohromady jedna a jedna, a když se na přítele podívala perspek­tivou budoucí matky, zjistila, že se tě­hotenstvím učiní závislou na člověku, který pro ni a jejich společné dítě představuje spíš riziko než bezpečí. Jeho cholerické výlevy najednou taky vnímala z jiného úhlu pohledu, stejně tak občasné lži nebo údaje, které do sebe nezapadaly. Začala i na svůj vztah s ním mít jiné, větší nároky a musela si pozvolna připustit, že ten člověk vlastně není a nebude kvalitním partnerem, o kterého by se mohla opřít, když sama ne­bude moct, a se kterým je zodpovědné sdílet dítě, ať už vztah vydrží, či ne.
„Bylo to jedno z nejtěžších rozhod­nutí, které jsem musela udělat. Začala jsem o příteli mít velké pochybnosti a věděla jsem, že sama bych tři děti nezvládla. Mateřská pokryje stěží poplatky za byt a neměla jsem žádnou jistotu, že si přítel udrží stálý příjem. Zcela reálně hrozilo, že bych nás všechny musela živit z alimentů od bývalého manžela, to by byl prostě příšerný stres pro všechny,“ vzpomíná na zásadní zvrat ve svém uvažování Markéta. „Bála jsem se jen jednoho – že nikdy nebudu litovat toho, pokud si to dítě nechám, ale že už vždycky budu litovat toho, že jsem si ho nechala vzít. Dopadlo to naopak. Nelito­vala jsem doteď ani minutu, že jsem na ten potrat nakonec šla. Spíš jsem vděčná, že jsem měla všech pět pohromadě a nerozhodla se jen emocionálně.“
Markéta je pravým opakem klišé, které o ženách, jež se rozhodnou ukončit těhotenství, panují. Žádná mladá holka, co potrat používá místo antikoncepce. Dospělá a zkušená žena, která přesně věděla, co obnáší mít dítě, a to z mate­riální i emocionální stránky.