25. července 2018
Má hlas jako zvon, nádherné plné křivky a věčně dobrou náladu. Královna české RnB, která si říká Dannie Ella, jde v muzice i v životě svou vlastní cestou a sází na tradiční ženské zbraně – intuici a empatii.

Vaším poznávacím znamením je úsměv – na jevišti i mimo něj vyloženě záříte a rozdáváte dobrou náladu. Taková jste od přírody?

Ano, moji rodiče pocházejí z jihu Evropy, takže optimismus mám v krvi. Raduju se z maličkostí, žiju okamžikem a s lehkostí, která je tak typická pro nás jižany. Občas na mě sice někteří lidé koukají jako na blázna, ale to neřeším. Vždy jednám tak, jak to cítím, nedokážu se přetvařovat.

Jakou cestou jste se dostala ke zpívání?

Podobně přirozeně – moje babička i teta zpívaly, maminka zpívá a hraje, tak bylo nasnadě vydat se stejnou cestou. Odmalinka jsem byla zvyklá zpívat vícehlasy a pódium pro mě bylo naprosto přirozeným prostředím. Když jsem si nedávno listovala deníčkem z dětství, tak v něm hned na začátku bylo napsáno, že se chci stát zpěvačkou. Anebo případně policistkou. Zpívání vyhrálo.

Co vám zpěv dává? Co cítíte, když stojíte před lidmi?

V tu chvíli nic jiného neexistuje – jen já, hudba a publikum. Miluju zpívání a chci ho sdílet. Už jako dítě jsem zpívala gospel a soul, ale nejvíc jsem se našla v RnB. Asi proto, že je to styl hudby, který ve mně vyvolává nejvíc emocí. A pódium je prostředek, díky kterému můžu ty emoce sdílet. Čeští posluchači RnB stále ještě objevují, vítězí u nich spíš pop nebo rock, ale teď už se to díky mladým umělcům mění.

Zpěvák potřebuje být nejenom slyšet, ale i vidět. Neuvažovala jste třeba o účasti v nějaké televizní soutěži?

Kdybych chtěla být hodně slavná, asi bych do takové soutěže už v minulosti šla. Ale já mám o své životní cestě trochu jinou představu – chci tvořit a mít pocit, že jsem všeho dosáhla vlastními silami, bez kompromisů. Moje písničky by měly být psány s vidinou, že v lidech vyvolají emoci, ne s tím, aby vydělaly co nejvíce peněz managementu. Mým cílem bylo vydělávat si hudbou a něco po sobě zanechat a to se mi povedlo. Rychlokvaška se rychle zkazí, když ji vyndáte z nálevu… Jdu vlastním tempem, rozhoduju si o všem sama, abych si mohla za svojí prací stát, a ta energie se mi krásně vrací. V listopadu mě čeká velký koncert s kapelou, kde ukážu svou novou ­tvorbu a pokřtím videoklip k singlu Užívám, který teď dokončujeme s jedním známým slovenským raperem.

O čem vaše novinka vypráví?

O intimitě mezi mužem a ženou. A o tom, že každá žena – tlustá, hubená, mrňavá nebo třeba s velkým nosem – si může užívat. Potkávám strašně moc žen, které si myslí, že je nikdo nechce, protože mají velký zadek nebo malá prsa. Ale tak to není, to jsou jen přesvědčení, která jim do hlavy vložila média a sociální sítě. Je důležité se přestat řídit tím, co očekává vnější svět, a začít být sama sebou. Na každé ženě je něco krásného, každá žena (s jakoukoli postavou a vzhledem)může být milována a užívat si beze studu intimitu svého těla v jeho plné kráse. Dostatečná sebeúcta a sebedůvěra vytváří soulad mezi vnitřní a vnější krásou.

Jak dlouho trvalo, než jste si začala věřit vy?

Boubelka jsem od puberty a sebevědomí jsem vždycky měla na rozdávání. Díky tomu se kolem mě motalo hodně ctitelů, takže jsem svoji postavu prostě neřešila. Pak mi ale do života přišel vztah s člověkem, který mi každý den opakoval, že jsem tlustá a že je to špatné a ošklivé. Do té doby jsem se ve svém velkém těle cítila fajn, a najednou jsem se za něj měla začít stydět. Začala jsem o sobě pochybovat a držela dietu jenom proto, že jsem nedokázala říct ne. Byla to zkušenost, za kterou jsem velmi vděčná. Ukázala mi, že moje tehdejší sebevědomí nebylo zas tak pevné, když jsem dovolila někomu jinému, aby za mě rozhodoval, jaká mám nebo nemám být. Tak jsem poděkovala osudu za tuhle příležitost, převzala život do svých rukou a začala pracovat na sebelásce. Miluju svoje tělo za to, že to se mnou v téhle době vydrželo.

Dneska už se nikým ovlivnit nenecháte?

Pokud by to nebylo v souladu s mojí vnitřní pravdou, tak ani náhodou! Zjistila jsem, že mám od narození problém s několika orgány, které přímo i nepřímo ovlivňují hormony. Takže jsem měla dvě možnosti – buď se tím budu trápit, nebo to pustím a budu jednoduše šťastná. Rozhodla jsem se pro druhou variantu. Chodím pravidelně na akupunkturu a tělo se mi začalo uzdravovat. Užívám si života a líbím se sama sobě. Nevadí mi chodit po pláži v plavkách a ukazovat světu celulitidu. Celulitida je sexy!
To vám chválím. Když má žena pár kilo navíc, většinou je schovává a chodí oblečená v „pytli“.
Myslím si, že když si žena s velkým tělem obleče velké, nevytvarované oblečení, přidá jí to na kilech i letech. Je škoda se skrývat, když máte co prodat. Samozřejmě jsem soudná a nenosím po městě top s minisukní. Neestetická místa skrývám tím, že zvýrazním pas a odpoutám pozornost výstřihem. Líbí se mi být výrazná, mám ráda výstřihy, barvy a extravaganci. Muži to oceňují, u žen je to trochu jinak – některé mě zastavují na ulici, že jsem pro ně inspirací, některé to berou jako provokaci a hlasitě to dávají najevo.

Máte pocit, že dnešní ženy při sobě nedrží?

Tím, že muži nedávají svým ženám najevo, že jsou pro ně ­dostatečně krásné a důležité, se ženy začnou cítit méně­cenné a začnou být nesnášenlivé vůči ostatním ženám. Kdyby matky šly příkladem svým dcerám a odmala je učily, aby si vážily samy sebe a svého těla, ať už je jakékoli, neměly by jejich dcery žádnou potřebu se srovnávat s ostatními. Nezůstaly by těmi nevyrovnanými holčičkami i v dospělosti, ale vyrostly by z nich zdravé a sebevědomé ženy. Ženy s duší holčičky mezi ­sebou bojují, zatímco dospělé ženy se navzájem podporují a posilují. Všechno je to jen o sebeúctě, sebevědomí a to Čechům chybí, což je velká škoda. V tomhle směru je svět daleko před námi.

Dannie ví, o čem mluví – kdysi žila několik měsíců v americkém New Yorku. Jak se jí tam líbilo? A chtěla by se tam usadit natrvalo? A kde se poznala se svým mužem Albertem, který pracuje jako model a tanečník? To vše se dozvíte v rozhovoru v aktuálním vydání Ženy a život, které je právě v prodeji.