Máte pověst ztřeštěné a temperamentní holky, ale ve skutečnosti jste klidná a rozvážná, což určitě řadu lidí překvapí. Kde se ve vás ta dvojakost bere?
Ono se to děje samo. Každá máme nejednu tvář. Je mnoho žen v každé z nás a ty se různě střídají. Já jsem navíc herečka, takže diváci si mě automaticky spojují s mými divadelními či televizními figurami, které jsou vesměs komediální. Svým způsobem je to vyznamenání, protože to značí, že svou práci odvádím dobře. Díky za to. S mým pravým já to ale nemá mnoho společného. Popravdě – jako člověk, žena, herečka, či chcete-li osobnost – ani žádnou nálepku mít nechci. Jsem a chci být nezařaditelná. Nechci žádnou nálepku. Jsem bezhraniční. Bezhraniční žena.
Co vás momentálně naplňuje? V jaké životní fázi jsem vás na začátku září zastihla?
V nezadržitelně pestré. Jak jsem řekla, mám v sobě několik směrů, několik různých žen, a ty mohou cokoliv... Jde o to se nebát. Zapomenout na v hlavě vytvořené hranice, na to, že něco nemůžu. Letošní rok utíká ve velké rychlosti. Všechno je velmi intenzivní, v mnoha oblastech se otevírají oči. Je to o uvědomění si sebe: kdo jsem, co chci, co potřebuji. Jak dobré je být soběstačná, neschovávat se, mít důstojný krok a jen tak před někým nebo před něčím nesklonit záda. Přestávám hledat, začínám konat. Tento pocit jsem měla už dříve, ale člověk se pořád učí. Objevuje. Je pořád na cestě… Přitom ono stačí jen tak být a užívat si to. Nebýt složitá. Být jen autentická, přítomná, odvážná. Vědět, že můžu cokoliv. Vědět, že všichni můžeme všechno na světě.
