Přáli jsme si razítko od vesmíru

Blíží se Vánoce, o kterých se říká, že jsou to nejkrásnější svátky v celém roce. Jak je ­vnímáte vy dva?

\rRichard: Já s tím naprosto souhlasím. Vánoce odjakživa miluju. Líbí se mi jejich poetika a hlavně to, že můžu svým blízkým udělat radost.\rKarin: Ríša je v tomhle „šílený“ – každému nenadělí jeden nebo dva dárky, ale rovnou deset! Ty hory se skoro nevejdou pod stromeček... Dřív bych nad tím nevěřícně kroutila hlavou, ale když jsem se ocitla u nich v rodině, pochopila jsem, že to tak prostě mají. Vánoce u Krajčů probíhají ve velkém stylu. I lidí je hodně – když se to podaří, tak se nás u štědrovečerního stolu sejde dvanáct.\rRichard: Ale nevnímejte to naše vánoční šílenství nějak materialisticky – není důležité, jestli je dárek malý či velký, ale to, že někomu, koho máte ráda, splníte přání. To na Vánocích miluju stejně jako kapra, salát, cukroví, koledy a pohádky.\r\r\r

Kapra ale musí někdo usmažit stejně jako udělat salát, upéct cukroví nebo ozdobit stromeček. To je spousta stresujících ­úkolů, a to především pro nás ženy.

\rKarin: Já taky každý rok vyhrožuju, že nic nebude, hlavně pečení cukroví mě moc nebaví. Ríša a děti mi to odkývají, já se uklidním a nakonec peču jako divá. Je to tím, že celoživoně musím mít pocit, že něco nemusím. Když cítím tlak, protestuju. Ráda bych se takového přístupu zbavila, ale zatím se mi to moc nedaří.\r

Takže jste protestovala i v okamžiku, kdy vás Richard požádal o ruku?

\rKarin: Kupodivu neprotestovala, protože s nápadem, abychom se vzali, jsem přišla já.\rRichard: Zrovna jsme někam jeli autem a byl takový hezký večer. Když Karin začala mluvit o manželství, vlastně mě to ani moc nepřekvapilo. Byl jsem v podobném rozpoložení, jen bych to možná nevyslovil.\r\r