5. října 2017
Tak zní jedna z rad Drahomíry Mandlíkové, ženy, která pracuje jako ředitelka firemních vztahů a komunikace pro Plzeňský Prazdroj a v mentoringových programech podporuje ženy, dodává jim sebevědomí a učí je být šťastné.

Kdo vám dal nejlepší radu pro život a jakou?

Měla jsem štěstí na skvělého šéfa, který mě podporoval. Jeho nejlepší rada zní: „Drahuš, věř si! V životě ti přijde do cesty mnoho překážek, ale i příležitostí. Věř si, že je zvládneš překonat, nebo využít. Protože ty na to opravdu máš a dokážeš to! Když tomu věříš.“ A to dnes ­radím i já mnohým ženám, se kterými pracuji v různých mentoringových programech.
Velmi často se totiž setkávám s jejich nízkým sebevědomím. Jako kdyby měly pocit, že stále ­nejsou dost dobré, že by měly ještě přidat a teprve pak si konečně mohou troufnout říct o vyšší plat, ucházet se o lepší pracovní místo nebo se dohodnout na důležitých věcech s partnerem.

Udělala jste někdy chybu, která vás poučila, a děláte od té doby něco jinak?

Bez chyb to nejde, protože jsou cestou k našemu učení. Před mnoha lety, kdy jsem teprve začínala ­kariéru, jsem došla do stavu úplného přepracování. Práce mě tehdy tak bavila a bylo tolik příležitostí zapojit se do různých projektů, že mě to úplně pohltilo. Skoro jsem přestala žít mimo práci, vůbec jsem neodpočívala, málo jsem spala. Naštěstí mě moje rodina zastavila dřív, než to mohlo mít dlouhodobý vliv na moje zdraví. Musela jsem na chvíli vypnout a restartovat se. Naučilo mě to říci NE různým neodolatelným ­příležitostem v práci a také jsem si nastavila osobní pravidla, jasný systém určování priorit a hlavně jsem se naučila ­požádat o pomoc a podporu.

Kdybyste mohla čtenářkám dát základní soubor rad, jimiž se mají řídit, aby byly úspěšnější, jaké by to byly?

Neslevujte ze svých představ! Je důležité, abyste přesně ­věděly, co chcete, a uměly si o to říct. Sdílejte to se svými nejbližšími. Nevzdávejte se předem náročných věcí, které jsou dobré pro vás či vaše blízké. A nezapomeňte, že nejlepší způsob, jak udělat šťastnými lidi kolem vás, je začít u sebe.

Co radíte pracujícím ženám, které jsou matkami malých dětí? Opravdu lze skloubit práci a rodinu?

Pracuji s kolegyněmi, které jsou v takovéto situaci, a často se bavíme o tom, jak zvládnout nápor povinností, jak neustále neřešit pocit viny, zda jsou dobré matky či manažerky. ­Vidím, že nejlépe funguje, když si žena bez výčitek přizná, že všechno nemusí zvládnout sama, že vše nemusí být udělané na sto procent a že některé věci může vyřešit někdo jiný a jiné se prostě udělat nemusejí.
Takže neváhejte a požádejte o pomoc a podporu. Partnera, ­rodinu, kolegy či šéfa. Ale hlavně se s nimi bavte o tom, co řešíte, v jaké se nacházíte situaci, co od nich ­potřebujete. Když chcete pracovat, ale potřebujete například ­některý den v týdnu home office anebo zkrácený pracovní úvazek, bavte se o tom se svým zaměstnavatelem. Pokud s ním nebudete sdílet své potřeby, nikdy nenajdete řešení. Zkrátka, nebojte se na určité období požádat o speciální nastavení.
V Prazdroji jsou flexibilní formy práce běžné. Před několika lety jsme zavedli i měsíční finanční příspěvek šest tisíc korun pro ženy, které se chtějí vrátit do práce z mateřské dovolené dříve. Tato podpora jim pomůže zajistit péči o dítě.

Jak vypadá vaše kancelář?

Je prostorná a vzdušná, směrem ke kolegům je má kancelář prosklená a dveře mám vždy otevřené. Celou jednu stěnu pokrývá malba historické vodní věže z našeho pivovaru v Plzni. Vše je v teplých barvách a nechybí květiny ani fotografie mých kolegů a rodiny. Lidé mi často říkají, že se v mé kanceláři cítí dobře. Jen jestli si spíš nepochvalují to, že mám v ledničce vždy celý sortiment našeho nealkoholického piva, na němž si rádi pochutnáme.

Co považujete za svůj největší pracovní a životní úspěch?

Pracuji se skvělými lidmi, moje práce mě baví a jsem v ní úspěšná. Mám své životní poslání, které naplňuji. To je pro mě důležité. Mým životním mottem je, že nejšťastnější ­nejsou lidé, kteří mají to nejlepší ze všeho, ale ti, kteří dokážou udělat to nejlepší z toho, co mají.
Za svůj největší životní úspěch považuji to, že se pořád ­dokážu radovat ze své životní cesty i z každodenní reality, kterou prožívám. Jsem šťastná.

Seznamte se…

Co dalšího nám o sobě Drahomíra Mandlíková prozradila?

Čím jste v životě byla nejradši?

Nejraději jsem sama sebou – tedy opravdová a přirozená v každé situaci.

Čím jste chtěla být, když vám bylo šest let?

Dětských snů jsem měla nespočet. Od květinářky, učitelky až po sociální pracovnici. Mé nadání i dětské zájmy mě táhly ke kultuře. Hrála jsem na několik hudebních nástrojů, zpívala v dětských souborech, recitovala a psala básničky. Přesto mě moji rodiče nasměrovali ke studiu na ekonomické škole, která podle nich byla pro dívku nejlepší.

Jaká je vaše oblíbená kniha?

Kam se poděl můj sýr? od Spencera Johnsona. Je to trochu pohádkový příběh dvou myšek, které v symbolickém labyrintu ztratí zdroj obživy – sýr, který byl vždy jistý a na stejném místě. Myšky můžou fňukat nad nespravedlností, čekat na zázrak, anebo překonat strach a nejistotu, vstoupit do bludiště a najít v něm nový sýr. Čas od času se k této knížce vracím. Vždy mi pomůže, takže se v náročné situaci nezaseknu a udělám krok vpřed za ­novým kouskem sýra.

Co nosíte v kabelce?

Pro kabelky mám slabost, jen těžko odolám, když mě nějaká v obchodě upoutá. Většinou jsou to spíše velké kabely, protože takřka vždy s sebou nosím notebook, své zápisníky a pero. Musím mít kam zapisovat to, co mě napadne. A do každé kabelky patří ještě rtěnka a krém na ruce. To je mé kabelkové minimum.

Jaké místo je nejlepší pro dovolenou a co na takové dovolené děláte?

Miluji cestování a objevování ­nových míst, ať jsou to exotické země, nebo pro mě ještě nepoznané kouty Čech či Slovenska. Nejsem fanynkou opalování, nebaví mě lehnout si na pláž na sluníčko a jenom lenošit. Raději cestuji, poznávám nové lidi a města. Mám štěstí na bezvadnou kamarádku, se kterou trávíme dovolené již několik let. Většinou přiletíme do nějaké země, pronajmeme si auto a dva až tři týdny jezdíme z města do města a poznáváme lidi, kulturu, architekturu, místní kuchyni, zvyky… Letos jsme procestovaly Bali a můžu to vřele doporučit.

Jaké ženy jsou pro vás inspirací?

Inspirují mě zásadové a silné ženy plné energie, které mají odvahu měnit věci a společnost k lepšímu, třeba Iveta Radičová. Obdivuji její občanské postoje, práci socioložky, odbornost v sociální oblasti i roli, kterou sehrála ve slovenské politice. Nikdy nebyla poplatná žádnému režimu, zvládla těžké životní i profesní zkoušky a jednala v souladu se svými hodnotami. Měla jsem to štěstí setkat se s ní osobně, když jsem studovala na Univerzitě Komenského obor sociální práce. Učila mě a pak i zkoušela z předmětu sociální politika. Její přístup k výuce, ke studentům i našim diskusím, byl opravdu výjimečný.
Obdivuji i Michelle Obamovou. Jako manželka amerického prezidenta stála při svém muži, ale zároveň dokázala podporovat ženy a rovný přístup ve společnosti, prezentovat ty správné hodnoty a přitom být uvolněná a sama ­sebou, aniž by cokoliv skrývala.
Matku Terezu považuji za zcela výjimečnou ženu s mimořádným posláním pomáhat lidem v nouzi po celém světě. Měla i obdivuhodné vůdčí schopnosti.

Co vám vykouzlí úsměv na tváři?

Jsem usměvavý člověk a kolegové i přátelé mi často říkají, že jsem jako sluníčko. Je to pro mě přirozené, dává mi to energii a cítím se fajn. Úsměv je nádherný dar, který my lidé máme, a je skvělé ho využívat.