Když jsme zamilovaní, mluvíme spolu často hodiny bez jediného zádrhelu. Přichází problémy s porozuměním až s odstupem zamilovanosti?
To bych neřekl, moje zkušenost je, že mnoho párů má potíže se domluvit už od začátku vztahu. Ale lidé problémy s komunikací nadhodnocují. Mnohem podstatnější jsou rozdílné potřeby.
Tak to mi prosím vysvětlete…
Většinou víte, či alespoň tušíte, co ten druhý chce, ale říkáte ne. Třeba zatoužíte jít tančit, on nechce. On si přeje sedět doma a koukat se na televizi, vy nechcete. V podobných případech můžete komunikovat jak podle příručky a nic nedomluvíte – odlišné potřeby se nedají vyříkat. A k tomu se potom samozřejmě přidává chování frustrovaných lidí.
To znamená, že jsem naštvaná, že se spolu nemůžeme dohodnout?
Také se to tak dá říci. Měl jsem ale na mysli frustrační toleranci – schopnost optimálně fungovat, i když se cítíme pod psa. Pokud váš muž vnímá milování s vámi jako projev lásky a vy s ním nebudete spát, říkáte mu tím v jeho řeči, že ho nemilujete. Nemilovaný muž rovná se frustrovaný muž. Je pak otázkou, jak se začne chovat. Jsou dvě možnosti. Začne být ironický, nevrlý, neochotný, dělá naschvály, a tím vás od sebe bude ještě více odhánět. Nebo druhá možnost – i přesto dokáže potlačit svou rozmrzelost a bude se k vám chovat alespoň s úctou, když momentálně necítí žádnou lásku. To je právě frustrační tolerance – nechovám se, jak to právě cítím... Nicméně hledání kompromisů je běžný problém. Žena chce lásku sdílet povídáním, o což muž nijak zvlášť nestojí. On jí zase nabízí sex, o který ona nijak zvlášť nestojí. Každý totiž vysílá projevy lásky na jiném kanále. Bohužel kanály se nedají jednoduše vypnout, ani komunikaci citů není možné jen tak přesměrovat na jiný kanál.
