Součástí aktuálního vydání Ženy a život je i SPECIÁL DĚTI, ve kterém se věnujeme tipům na dárky ke Dni dětí, na výlety, poradíme, jak nejlépe strávit prázdniny... a také vás povzbudíme, pokud váháte, zda poslat dítě na letní tábor!
Vzpomínáte na nejdrsnější rodičovský trest z našeho dětství? No jasně, dostat zaracha. Nesmět lítat celé odpoledne venku bylo to nejkrutější, co nás na základce mohlo potkat. Co by dnešní rodiče dali za to, aby se jejich potomci drali o možnost jít ven! Nechtějí a my dospělí často nevíme, jak je odtrhnout od mobilů a počítačů a jak je motivovat k tomu, aby stály o to, trávit čas venku. A tak je necháváme doma a nic moc po nich vlastně ani nechceme.
Nic se nesmí přehánět. Ani péče o dítě!
„Dětem obecně v mnohém hodně ulevujeme a tím jim spíš ubližujeme, než pomáháme,“ varuje ve své knize Labyrint pohybu fyzioterapeut Pavel Kolář. Vzpomíná, jak v době jeho dětství všechny děti jedly chleba se sádlem, cucaly šumák a nikdo nebyl obézní, protože měly dostatek pohybu. Jak jedly ovoce spadlé ze stromu na zem a pily vodu z potoka, což je dnes nemyslitelné: „Dnešní maminky jsou hrozně úzkostné. Jakmile dítě sáhne na písek, hned ho otřou vlhkým ubrouskem, odmala ho hodně oblékají a doma přetápějí, aby nenastydlo, dbají na to, aby dost jedlo a bylo silné, ale ono je pak tlusté. Děti nesmí zaplakat... Ta naše úporná snaha uchránit potomky od bakterií stejně jako od chladu, od odpovědnosti a tisíce dalších věcí, které by je mohly ohrozit, vede ovšem k výraznému oslabení celé generace.“ Drsná, ale bohužel pravdivá slova. Tak co takhle dětem dopřát o prázdninách, ideálně na táboře, trochu svobody, ale i zodpovědnosti (nejen) sám za sebe?
Proč na tábor?
„Děti se na táborech učí samostatnosti, péči o sebe, komunikaci s neznámými a různě starými lidmi. Osvojí si nové dovednosti, socializují se, učí se žít ve skupině, respektovat druhého,“ vyjmenovává výhody letních táborů Jana Bízková, manažerka projektu Děti na startu, v rámci nějž probíhají tematicky zaměřené sportovní tábory. Podle Štěpánky Štrougalové, majitelky Baby Clubu Juklík, je zásadní, že na táboře vládne volnější režim než v běžném školním roce: „Cílem vedoucích i dětí je se co nejvíc bavit a nebýt svázán denními povinnostmi. Je tu prostor na lumpárny a očekávají se samozřejmě i první polibky a lásky.“
Jak správně vybrat
Velkým oříškem samozřejmě je, jak správný tábor zvolit. „Určitě vybírejte spolu s dítětem. Soustřeďte se na jeho zájmy i na zaměření tábora. Hodně vám napoví délka jeho existence i zda je organizační tým dlouhodobý. Většina táborů také zveřejňuje fotografie a videa z předchozích let. Dobrým měřítkem jsou reference, ale nejlepší je samozřejmě šeptanda a doporučení od známých,“ vyjmenovává kritéria výběru Štěpánka Štrougalová. Podle Barbory Trojak, tiskové mluvčí organizace Junák – český skaut, je nejlepší, tráví-li dítě tábor ve známém kolektivu: „Například na skautské tábory odjíždějí děti do prostředí, které velmi dobře znají, děti i vedoucí se totiž setkávají celoročně na schůzkách a víkendových výpravách. Rodiče tedy nemusí mít strach, že dítě posílají do prostředí, kde nezapadne do party. To ale zároveň souvisí s tím, že drtivá většina skautských oddílů nebere na tábor děti, které během roku nechodily do oddílu a aktivně se neúčastnily jeho činností, takže není možné na něj dítě jen tak přihlásit ze dne na den.“
Mobil nechte doma
Jako rodiče nesmíme zapomenout ani na přípravu před táborem. Dítě by mělo být zvyklé spát mimo domov (u babičky nebo u kamaráda). Podle Štěpánky Štrougalové by měli rodiče dítěti vyprávět i vlastní zkušenosti a vtipné zážitky z tábora a udělat maximum pro to, aby se dítě těšilo: „Nikdy také neslibujte dítěti, že pro něj na tábor přijedete. A kdybyste přece jenom měli nějaké poplašné zprávy přímo od dítěte, nejednejte unáhleně, spojte se s vedoucím a porovnejte jeho verzi s informacemi od dítěte.“ S tím souvisí i vození mobilů s sebou. Na skautských a podobných táborech je to vyřešeno tím, že se konají na místě bez elektřiny, takže si je tam děti automaticky neberou. „Chvála každému táboru, který má zákaz mobilu v podmínkách,“ konstatuje Štěpánka Štrougalová. „Pokud nechá dítě mobil doma, pomůže to především nám rodičům. Může se stát, že si dítě prožije pár minut smutnění. Zavolá vám (o poledním klidu nebo večer před usnutím), bude plakat do telefonu, pak ho položí a odběhne si radostně někam hrát. To už vám ale nezavolá. Pamatujte si, kdyby se dělo něco opravdu ošklivého, budete první, kdo se o tom od instruktorů dozví. O spokojených chvilkách se zprávy domů nepíšou. O těch pak děti vyprávějí až doma.“ A Barbora Trojak dodává: „Rodiče často pozorují, že je jejich dítě po táboře výrazně samostatnější a odvážnější, nebojí se pustit do nevyzkoušených činností a snaží se zvládat co nejvíc věcí samo.“
Více v aktuálním vydání Ženy a život, které je právě v prodeji!
