Známe to asi všichni – okamžitě po probuzení, nejlépe ještě v posteli, zkontrolujeme svůj Facebook a Instagram. U ranní kávy si přečteme nové e-maily a co nejrychleji na ně odpovíme. Na cestě do práce si v dopravních prostředcích pečlivě prostudujeme novinky ze světa. V kanceláři pak usedáme k obrazovce počítače, kterou hypnotizujeme několik dalších hodin, abychom se po skončení pracovní doby, opět s mobilem v ruce, přesunuli domů, kde si navíc pustíme televizi. Díky ní a všem těm chytrým telefonům, notebookům a tabletům jsme od rána do večera v centru dění a dělá nám to moc dobře. Tedy alespoň si to myslíme. Neurologové a psychiatři mají poněkud jiný názor, podle nich trpíme těžkou závislostí na moderních technologiích, která nás psychicky i fyzicky vyčerpává, odcizuje a odvádí od reality. Život v jednadvacátém století si už nevychutnáváme, ale konzumujeme ho.
Přiznejte si to…
Že to s námi zase tak špatné být nemůže? Zkuste si upřímně odpovědět na pár jednoduchých otázek: Taky bez telefonu nedáte ani ránu? Kontrolujete ho i během rodinného oběda, setkání s přáteli, nebo dokonce v průběhu noci? Když pípne zpráva, máte nutkavou potřebu okamžitě odpovědět? A co vaše sebevědomí? Netrápí vás náhodou pocity méněcennosti z věčného srovnávání se s ostatními uživateli sociálních sítí? A k tomu navíc i únava, roztěkanost a každodenní špatná nálada? Pokud jste si na většinu z toho odpověděli ano, je to jasné – jste závislí a okamžitě potřebujete digitální detox.
http://gty.im/660314758
Začněte zlehka
Nebojte se, neposíláme vás hned meditovat do kláštera nebo pást ovce do hor. Pokud se opravdu rozhodnete pro sebe něco udělat, začněte malým, ale důležitým krůčkem – na den si vypněte mobil. To platí i pro notebook, přehrávač hudby, televizi, rádio nebo domácí kino. Prostě na všechny tyhle vymoženosti zapomeňte a dopřejte si čtyřiadvacet hodin bez veškerého kontaktu s umělým digitálním světem. Co přesně máte dělat? Žít! A to tak přirozeně, jak jen je to možné. Jděte do přírody, pozvěte si domů kamarády a něco dobrého jim uvařte, zacvičte si, ukliďte přeplněné skříně nebo si zalezte do postele s knížkou. Buďte sama sebou a se sebou. Možná to na začátku půjde trochu ztuha, ale pak zjistíte, že si to užíváte. Navíc se praktikováním offline režimu zlepší vaše vnímání. Svého okolí si začnete všímat daleko intenzivněji a budete mít víc času pro své blízké i dávno zapomenuté koníčky. Lidé, kteří digitální detox přijali jako běžnou součást svého životního stylu, o něm mluví jako o slasti, dokonalé obrodě nebo lázni pro duši. Zkuste to a uvidíte. Nad vlastní zkušenost není. Třeba se z jednodenní očisty stane víkendový, nebo dokonce dovolenkový rituál. Vy jste paní svého času a vy o něm rozhodujete.
Zapojte děti
Pokud vám připadá, že jít do detoxu na vlastní pěst by bylo nad vaše síly, máte možnost využít služeb různých speciálních zařízení, lázní nebo wellness center. Míst, která záměrně nenabízejí internetové připojení, přibývá jako hub po dešti. Vůbec nejlepší ovšem je zasvětit do svých plánů rodinu. Nezapomeňte, že děti rodiče často napodobují. Vnímají je jako hlavní životní vzor, takže když vidí, že máma s tátou netráví hodiny civěním do monitoru, berou to jako fakt a chovají se podobně. Na druhou stranu nesmíme zapomenout, že žijeme v době vyloženě ovládané informačními technologiemi. Dnešní čtyřicátníci život bez počítačů, mobilů a internetu zažili, dnešní děti ale ne. Být online je nedílnou součástí jejich života. Nic jiného neznají, takže se může stát, že se v rámci digitální diety dostanete se svými potomky do křížku. Co s tím? Nejdůležitější rada zní: Žádné násilné odtrhávání a zakazování. To vede k jedinému – vaše dítě si stejně cestu k mobilu či počítači najde a určitě bude pěkně rafinovaná. Zkuste si s ním raději co nejvíce povídat. Vysvětlete mu, co je to digitální detox a proč se na něj chystáte. Diskutujte o tom, jaký vztah má k internetu a sociálním sítím a co tam vlastně hledá. Důvěra je naprosto klíčová. Vaše dítě by mělo vědět a cítit, že se na vás může kdykoliv obrátit – s prosbou o radu, vysvětlení nebo pomoc. Odpovědi na otázky nemusí za všech okolností hledat jen na síti. Bude-li mít ve svých rodičích oporu a jistotu, bude víc věřit skutečnému světu, a ne tomu virtuálnímu.