Čokoláska na celý život

Moje cesta za stříbrnou medailí

Michaela Dohnálková, misinacokolada.cz:
Čokoládu miluju odjakživa, ale že bych se její výrobou mohla živit? To mě napadlo až před třemi lety,“ vzpo­míná Michaela Dohnálková. Než si poprvé nechala poslat pětašedesátikilový pytel kakaových bobů dovezených do Evropy z Tanzanie, upražila je a fénem z nich vyfoukala slupky, docela dost toho stihla. Vystudovala češ­tinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, živila se jako učitelka a překladatelka a s manželem odjela na devět let do Irska, kde pracovala jako projektová manažerka v Microsoftu: „Nepatřím k lidem, kteří žehrají na práci v nadnárodní firmě a libují si, že se z ní dokázali vymanit. Byla to fantastická zkušenost, pracovala jsem v týmu lidí s věkovým průměrem sedmadvacet let, práce mě naplňovala a bavila.“
Jenže nastal čas vrátit se do Čech, Míše se narodila (dnes jedenáctiletá) dvojčata a o čtyři roky později dcera. Po mateřské se Míša vrátila k učení a překladům, ale doma na poličce jí pořád ležela kniha Real Chocolate od Chantal Coady, kterou před lety ­dostala od manžela k narozeninám…

Jako správný čokoholik

Do světa čokolády neskočila Míša po hlavě. Dál pracovala ve škole, souběžně ale absolvovala v Kanadě korespondenční kurz výroby čokolády: „V teo­retické části kurzu jsem dostávala ­materiály, které bylo nutné prostudovat, sledovala jsem videa, plnila úkoly. Praktická zkouška spočívala třeba v tom, že jsem si musela sehnat pět různých 75% čokolád a naučit se je ­rozeznávat podle chuti.“
Mezitím vyráběla vlastní čokoládu, kterou prodávala po známých, ale brzy se prodrala i do obchodní sítě. „A když už moji čokoládu začali chválit i cizí lidé, nejen kamarádi ze slušnosti, rozhodla jsem se přihlásit do soutěže Academy of Chocolate, která probíhá ve Velké Británii. Poslala jsem jen jeden vzorek, protože startovné je dost vysoké, a moje čokoláda získala v konkurenci šesti stovek jiných stříbrnou medaili. Mezi soutěžícími byla i čokoládovna Rococo paní Coady, jejíž kniha mě inspirovala ke splnění snu. V něm mě nadále všemožně podporuje můj muž.“

Správné kakaové boby

Michaela miluje v čokoládě nádech ovocných tónů. „Čokoládu vyrábím z kakaových bobů z Tanzanie a Dominikánské republiky. Ráda bych portfolio rozšířila o výběrové boby z dalších zajímavých míst – Vietnamu, Madagaskaru, Hondurasu.  Najednou to nepůjde, ale věřím, že ta doba přijde.“

Příběhy dalších dvou „čokoládových“ žen (degustátorky čokolády Šárky Robinson Pomahačové a a majitelky čokoládové cukrárny Kláry Fryčové) si přečtěte v aktuálním vydání Ženy a život.