7. února 2018
Je čokoládová profese tak sladce snová, jak se může na první pohled zdát? Vyzpovídali jsme tři ženy, pro které se čokoláda stala nejen kouskem sladkosti pro chvíle pohody, ale zároveň i pracovní náplní.

Moje cesta za stříbrnou medailí

Michaela Dohnálková, misinacokolada.cz:
Čokoládu miluju odjakživa, ale že bych se její výrobou mohla živit? To mě napadlo až před třemi lety,“ vzpo­míná Michaela Dohnálková. Než si poprvé nechala poslat pětašedesátikilový pytel kakaových bobů dovezených do Evropy z Tanzanie, upražila je a fénem z nich vyfoukala slupky, docela dost toho stihla. Vystudovala češ­tinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, živila se jako učitelka a překladatelka a s manželem odjela na devět let do Irska, kde pracovala jako projektová manažerka v Microsoftu: „Nepatřím k lidem, kteří žehrají na práci v nadnárodní firmě a libují si, že se z ní dokázali vymanit. Byla to fantastická zkušenost, pracovala jsem v týmu lidí s věkovým průměrem sedmadvacet let, práce mě naplňovala a bavila.“
Jenže nastal čas vrátit se do Čech, Míše se narodila (dnes jedenáctiletá) dvojčata a o čtyři roky později dcera. Po mateřské se Míša vrátila k učení a překladům, ale doma na poličce jí pořád ležela kniha Real Chocolate od Chantal Coady, kterou před lety ­dostala od manžela k narozeninám…

Jako správný čokoholik

Do světa čokolády neskočila Míša po hlavě. Dál pracovala ve škole, souběžně ale absolvovala v Kanadě korespondenční kurz výroby čokolády: „V teo­retické části kurzu jsem dostávala ­materiály, které bylo nutné prostudovat, sledovala jsem videa, plnila úkoly. Praktická zkouška spočívala třeba v tom, že jsem si musela sehnat pět různých 75% čokolád a naučit se je ­rozeznávat podle chuti.“
Mezitím vyráběla vlastní čokoládu, kterou prodávala po známých, ale brzy se prodrala i do obchodní sítě. „A když už moji čokoládu začali chválit i cizí lidé, nejen kamarádi ze slušnosti, rozhodla jsem se přihlásit do soutěže Academy of Chocolate, která probíhá ve Velké Británii. Poslala jsem jen jeden vzorek, protože startovné je dost vysoké, a moje čokoláda získala v konkurenci šesti stovek jiných stříbrnou medaili. Mezi soutěžícími byla i čokoládovna Rococo paní Coady, jejíž kniha mě inspirovala ke splnění snu. V něm mě nadále všemožně podporuje můj muž.“

Správné kakaové boby

Michaela miluje v čokoládě nádech ovocných tónů. „Čokoládu vyrábím z kakaových bobů z Tanzanie a Dominikánské republiky. Ráda bych portfolio rozšířila o výběrové boby z dalších zajímavých míst – Vietnamu, Madagaskaru, Hondurasu.  Najednou to nepůjde, ale věřím, že ta doba přijde.“

Příběhy dalších dvou „čokoládových“ žen (degustátorky čokolády Šárky Robinson Pomahačové a a majitelky čokoládové cukrárny Kláry Fryčové) si přečtěte v aktuálním vydání Ženy a život.