Za pár dní odjíždíte na dovolenou. Kam se letos chystáte?
Loňské léto jsem točila druhou sérii dětského seriálu Mazalové, a tak jsem přišla s Marinkou o společné prázdniny, které jsou pro nás obě svaté. Trápilo mě to celý rok a Mari se letos dlouho dopředu ujišťovala, že tyhle prázdniny nebudu pracovat. Samozřejmě, jak už to tak bývá, v květnu přišla velká pracovní nabídka. Ale protože bych opět točila celé léto, pochlapila jsem se, a i když by nám to finančně dost bodlo, řekla jsem ne. A tak máme s Mari před sebou deset týdnů absolutní svobody. Pojedeme k moři a taky na taneční tábor, který organizuje Honza Tománek ze StarDance a já tam dělám instruktorku. Jezdíme tam už léta, protože jsme krásně sehraná parta, a dny, které tam trávíme, jsou rozchechtané, protancované, vymýšlíme blbosti, bojovky, hry a to všechno v nádherné přírodě. Už abychom tam byly. A také se jako každé léto chystáme za ségrou na chalupu do jihočeských Holušic u Blatné. To je další porce klidu na venkově v polích, kde je jen pár chalup, kvetou tam vlčí máky a my během týdne kolikrát ani nevylezeme z pyžam. Večer se pečou buřtíky a přes den míchá ségra domací mojito, se kterým se válíme v nafukovacím bazénku a drbeme. Letos se k nám přidá Ivanka Andrlová, se kterou je sranda a navíc skvostně vaří, tak se budou zřejmě se ségrou trumfovat. A já se mám na co těšit.
Vždycky jste silně tíhla ke Kypru, vracíte se tam stále?
Na Kypr jsem poprvé odletěla v roce 1991 za svou láskou, jedním kyperským krasoprdelním fotbalistou. Hned jsem si tu zemi zamilovala a od té doby tam jezdíme vlastně každý rok, protože tam mám spoustu blízkých přátel ještě z dob, kdy jsem v tom ráji pár let žila.
Cestujete radši do ciziny, kde si odpočinete od „čumilů“, nebo s věkem lnete spíš k vlastem českým?
Cestuju ráda do zahraničí, protože tam si odpočinu asi nejvíc. Zní to možná blbě, ale mně tzv. známá tvář nikdy žádné potěšení nepřinášela. Ani v dětství, ani v dospělosti, a teď už tuplem ne. A plácnout sebou bez plavek někde u moře, kde jste v anonymitě, klidu a nemusíte se bát, že se vedle vás hned objeví někdo s foťákem, je strašně fajn pocit. Ale Česko miluju. Jsem vlastenec, takže teď hodně silně prožívám to, co se s naší zemí děje. Někdy si z té beznaděje až pobrečím nebo se rozčílím tak, že si musím dát rum na uklidnění. Dřív jsem si dávala becherovku, ale ta mi teď přestala chutnat, jistě chápete proč…
