„Probudilo mě to uprostřed noci, taková strašná tíha, kvůli které nemůžete pořádně dýchat, pohnout se ani otevřít oči, i když jste vzhůru. Já se nedala, já se vždycky prala, ale čím víc jsem vzdorovala, tím to bylo horší, jako by na mně ležel opravdu těžký chlap. A přitom prokazatelně nikdo v bytě nebyl. A před týdnem to bylo ještě horší a trvalo to strašně dlouho. Natlačil mě do matrace takovou silou, až jsem se v ní skoro propadala, a pak jsem úplně cítila, jak se svými rameny dotýkal mých,“ popisuje své nejhorší setkání s nadpřirozenem rázná Růžena, obyvatelka obyčejného panelákového bytu v Chotěboři. Vyděšená žena tehdy rozsvítila všechna světla v bytě a rozhodla se už zůstat vzhůru. Že ji „To“ při velkém světle tolik neohrožuje, zjistila už dříve. Když se trošku uklidnila, šla si na balkon zapálit cigaretu. „Jenže jsem si neuvědomila, ža tam je úplná tma. A najednou tam byl. Velký černý mrak, černější než tma, se pomalu blížil ke mně. Já jen stála a zírala, neschopná se pohnout. Sunul se blíž a blíž, až byl úplně u mne. A najednou mnou prošel. Ten pocit! To bych nikdy nikomu nepřála zažít, přímo uprostřed těla jsem cítila strašlivý chlad...“ vzpomíná si Růžena.
Její jen těžko vysvětlitelné problémy s nadpřirozenem začaly už před osmi lety, kdy jí z nepochopitelných důvodů, přestože bydlí sama, něco pořád přehazovalo a převracelo hrníčky a skleničky v obývací stěně. Pak začala bouchat skříň, jako by se z ní někdo dobývalven, i když byla prokazatelně prázdná. Často mívala pocit, že za ní někdo stojí, a když se otočila, bylo tam prázdno. Nebo pila kafe a najednou se v místnosti tak ochladilo, jako by někdo otevřel okno do šílené zimy, a přitom bylo léto. To ještě Růžena jako silná osobnost zvládala, pak ale přišly fyzické útoky. Nejprve jen rána do hlavy od něčeho neviditelného, později napadání uprostřed noci v posteli, zmrazení těla, znemožnění pohybu, zalehnutí…
