Ve vašich knihách se odehrávají vyloženě „divnovztahy“, ze kterých je člověku zle a libuje si, že on sám takhle nežije. Oslovujete ovšem spoustu žen, takže se tohle asi doopravdy děje. Navíc máte skvělý pozorovatelský talent. Proč vás tak baví zkoumat příběhy navzájem se zraňujících mužů a žen?
Když vyrůstáte se dvěma psychiatry, kteří se doma neustále baví o lidech, musí se to na vás projevit.
Váš tatínek Josef Nesvadba byl respektovaný lékař a zároveň autor vědecko-fantastické literatury, kterého uznávali i za hranicemi Československa. Maminka pracovala rovněž jako psychiatrička. To, že dnes píšete, je také spojené s tátou?
To nedokážu objektivně posoudit. Nevyrůstala jsem jen mezi doktory, ale i mezi knihami. Náš dům byl jako obrovská knihovna a chodili k nám na návštěvy chytří a tvořiví lidé. Uznávaní spisovatelé, jako například Arnošt Lustig a spousta dalších. Čtení a psaní mi prostě přišlo stejně přirozené jako čištění zubů. V rodině herců takhle děti berou herectví, v rodině právníků práva…