Hlavní hrdinka seriálu televize HBO Pustina, starostka Hana Sikorová, žije v drsném prostředí severočeské vesnice, kterou ohrožuje těžba uhlí. Jak jste si takovou roli „bez pudru a šminek“ užívala?
Když se podíváte na seznam mých rolí, tak jsem málokdy za krásnou paní. Možná tak na divadle nebo na stylizovaných fotkách, ale ve filmech jsem většinou dost „jetá“, což mě baví. Role starostky Hany byla navíc velmi lákavá – už když se mi do ruky dostal scénář prvního dílu, nemohla jsem se od něj odtrhnout a chtěla jsem vědět, jak to celé dopadne. To se zas tak často nestává. Líbilo se mi, že jsme točili chronologicky, takže jsme si mohli pohrát s takovým detailem, jako je odrost barvy na vlasech. Musím vyseknout poklonu uměleckému maskérovi Milanu Vlčkovi s jeho kolegyní Romanou a návrhářce kostýmů Simoně Rybákové. Díky nim jsem se do své postavy mohla opravdu dokonale „obléknout“. A pak jsem se v civilu samozřejmě zase vyšňořila a namalovala si pusu svojí oblíbenou rtěnkou.
V seriálu máte řadu scén, kdy nekomunikujete slovy, ale mimikou a emocemi. Je taková řeč těla náročná?
Vyhovuje mi, když nemám tolik textu a příběh je osekaný od zbytečných informací. Člověk nemusí nic uměle vytvářet a vysvětlovat, ale jedná. Když to řeknu zjednodušeně: nepředvádíte, že myslíte, ale myslíte, protože víte o čem. Víte, kam vaše postava směřuje, což je skvělé, a hlavně přirozené – pro vás i pro diváka.
