Chvíle nervozity
Při jednání jsem si vyndala z pusy žvýkačku a žmoulala ji. V dlani se mi rozpatlala. A tu přišla chvíle potřásání rukou…
K čemu je dobrý hodinový manžel?
Asi tak půl roku po ne zrovna příjemném rozvodu jsem jela navštívit svého ovdovělého sedmdesátiletého otce do rodné vesnice na Opavsku. Zastavili jsme se společně i u sousedů, kteří mě znali odmala. Milé, nostalgické setkání. Tedy do chvíle, než jsem zmínila, že mi teď chybí šikovná mužská ruka, a tak jsem začala využívat hodinového manžela. Rozhostilo se ohromené ticho. Můj otec vytřeštil oči a sousedka zledovatěla. „Taky nemusím vědět všechno, já jsem ještě ze staré školy. Dá si ještě někdo z vás kávu? Změnila ses, Jaruško.“ A odešla kvapně do kuchyně. No jasně, došlo mi, na vesnici se placení jakékoli pomoci v domácnosti bere jako projev ženiny lenosti. „V čem je problém, když si zaplatím někoho, kdo mi prošťouchne umývadlo?“ zareagovala jsem podrážděně. Soused se začal nahlas chechtat: „Tak se tomu dneska říká?“ A táta vybuchl: „Mlč už, proboha! To se ani trochu nestydíš veřejně přiznat, že se z tebe v Praze stala ta… no ta, co si platí sex?!“ Až teď mi došlo, že si všichni přítomní mysleli, že hodinový manžel je prostitut, kterého si najímají osamělé paničky. Po zbytek odpoledne bylo toto nedorozumění zdrojem všeobecného veselí...
