Seznamte se s Martinou Procházkovou, která navíc před lety založila i oblíbený jógový festival.
Kdysi jste pracovala v reklamní agentuře, dnes je z vás jedna z nejlepších učitelek jógy v Čechách. Jak k tomu došlo?
Józe se odjakživa věnoval můj táta, jinak novinář a velký bohém. Jako dítě jsem ho každé ráno vídávala stát na hlavě a moc se mi to líbilo. Myslela jsem si, že tímhle způsobem začínají den všichni tatínkové... Ten můj mě nejenom inspiroval, ale hlavně mi předal určitou genetickou výbavu – dělala jsem všechny možné sporty a pohyb jsem vnímala jako běžnou součást života. Pak jsem ve čtrnácti odjela do Kanady, kde jsem navštívila jógové studio, zúčastnila se jedné lekce a pochopila, že to je přesně to, co moje tělo a duše potřebují. Ale to byl teprve začátek. Takový první zásadní impuls.
Jak do toho zapadá už zmiňovaná reklamní agentura?
V určité době to byla moje práce, zdroj přijmů. Všichni jsme byli „mladí a perspektivní“ a mysleli si, že dobudeme svět. Huntovali jsem si těla u počítače, pracovali od nevidím do nevidím a nesmyslně se honili za úspěchem. Tenkrát k nám do kanceláře začala docházet jogínka Lenka Nezvalová, aby nás během pauzy na oběd protáhla a alespoň na chvíli zbavila stresu. A to bylo přesně ono! Její lekce mě úplně pohltily. Začala jsem cvičit častěji, k tomu číst knížky, časem organizovat různé akce a nakonec se rozhodla, že se józe budu věnovat opravdu naplno. Vlastně jsem v sobě oživila to, co už tam bylo dávno připravené. Jak se říká, všechno má svůj správný čas.
Abyste mohla jógu učit, odjela jste do New Yorku, kde jste absolvovala měsíční trénink. Bylo to náročné?
Nesmírně! Fyzicky jsem makala na tisíc procent, vstřebávala spoustu důležitých informací a ještě se snažila zpracovat emoce, často i celkem negativní, které se mi vyplavovaly. To vše v cizí zemi, která mi svou orientací na konzum a peníze zrovna moc k srdci nepřirostla.
Celý rozhovor najdete v nové Ženě a život na straně 34-38!
