12. ledna 2016
Marek Herman, autor knihy Najděte si svého marťana, která je oblíbeným manuálem českých rodičů i pedagogů, musel nejprve sám najít svého marťana, aby mohl dramaticky změnit pohled na život a zpomalit.

Knihu Najděte si svého marťana jste psal maminkám, „aby se potkaly se svými dětmi“. Jak to mám chápat?

Tu knížku jsem psal hodně sám pro sebe. Když jsem začal, byly mé druhé dceři Martince dva roky. V té době jsem byl dost pohlcený prací a ona mě zastavila, zpomalila, dávala mi jednoduché otázky a já ji nechtěl odbývat. A tak jsme se „potkali“ a mně ten její pohled na svět úplně změnil život. A řekl jsem si, že o tom napíšu, aby se přesně takhle mohly potkat maminky se svými dětmi. Aby jim díky tomu mohlo být dobře. Ta knížka je o tom, že každý z nás má v sobě malé dítě (marťana), kterého bychom mohli objevit a začít s ním mluvit. Já ho v sobě díky dceři našel. Bylo to jako zázrak.

Proč se věnujete právě vztahům matek a dětí do 6 let?   

Je to můj životní příběh. Měl jsem velmi silný vztah s mámou. Všechno mi ukazovala – jak se pere, vaří, žehlili jsme spolu. Díky ní jsem v podstatě strávil dětství v kuchyni, abych si s ní mohl povídat. Ona ale měla svoje těžká a bolavá místa a já jí je jako malý pomáhal nést. A právě proto, že jsem to měl sám složité, chci, aby maminky věděly, jak se ke svým dětem chovat. A proč prvních šest let? Protože do šesti let věku se utváří až 80 procent naší osobnosti. Už nikdy v životě nejsme tak citliví a vnímaví. Nikdy. 

Knížku jste napsal především pro maminky, i vaše semináře jsou navštěvovány hlavně ženami. Je s nimi lepší pořízení než s muži? 

To rozhodně. Díky vztahu k mámě a tomu, jak mě naučila vidět svět, se při diskusi na seminářích vlastně cítím jako doma. Víte, máma je ten základní pevný bod, od kterého se všechno odvíjí. Mámy si často myslí, že středobodem světa je jejich dítě, a věří, že když bude ono spokojené, budou ony také. Je to ale přesně naopak – když je spokojená máma, dítě si to z ní vezme samo. Umí to. Když tohle maminky pochopí, objeví klíč ke spokojenému životu. Tátové zase musí objevit svoji zdravou mužskou sílu. Děti si totiž nutně potřebují „sáhnout“ na pevný vztah svých rodičů. Potřebují vidět, že se mají rádi, umí se k sobě tulit, jiskří to mezi nimi, vtipkují, umí se domluvit i odpustit a drží pohromadě. A aby to fungovalo, musí být muž spolehlivý, aby se o něj žena mohla opřít, být v pohodě a soustředit se jen na rodinu. Muž totiž umí vydělat peníze, smontovat nábytek, ale domov nevytvoří. Neumí to. To umí jen maminka. Takže když je doma pohoda a je tam dobře, je to zásluha ženy.    

Celý rozhovor si můžete přečíst v nové Ženě a život na straně 42-46!