21. prosince 2015
 | 
Foto: archiv Zuzky Light
Tohle je rozhovor o tom, že možné je vážně všechno. Pokud tomu uvěříte. Zuzka Light je obyčejná holka z Prahy. 

Několikrát padla na dno, aby posléze vybudovala veleúspěšný blog, vydala knihu… Dnes je známá a úspěšná. A to všechno, prosím, v Los Angeles, kde se na úspěch stojí fronty. 

Zuzko, fitness blogerů jsou dneska tisíce. Čím to je, že zrovna vy máte takový úspěch?

Nevím. Řekla bych vám to, ale já vážně nemám tušení. Myslím, že všechny ty recepty na úspěch, co jsou dnes tak populární, se hodně přeceňují. Já jsem prostě byla ve správný čas na správném místě. Tečka. Zní to jako klišé, ale je to pravda: měla jsem štěstí. Byla jsem první, lidé mě znali, měla jsem vybudovanou klientelu, ačkoli jsem v posledních osmi letech několikrát začínala znova. To jsou věci, které člověk nemůže moc ovlivnit. Tím ale nechci nikoho demotivovat. Každý má šanci a nejde hodit flintu do žita jenom proto, že v řadě věcí už nemůžete být první, druhý ani třetí. Myslím, že každý je nějakým způsobem charakteristický. V angličtině je na to krásné slovo – „spešl“. Jinak řečeno, každý má něco: osobnost, názory, cokoli, s čím se druzí můžou identifikovat a spojit. Myslím, že čím víc je dnes člověk nikoli originální, ale autentický, tím větší má šanci na úspěch. Já se snažím pracovat jak nejlépe dovedu, neposlouchám žádné návody, jedu intuitivně podle toho, jak to cítím, a výsledky se dostavují…

Ptám se i proto, že když vám bylo dvacet, nic nenasvědčovalo tomu, že se stanete vzorem pro statisíce lidí. Zapletla jste se s pornoprůmyslem a netajíte se tím, že jste si sáhla na úplné dno. Co vám pomohlo se od něj odrazit?

Je pravda, že jsem kdysi nebyla se svým životem vůbec spokojená, ale dlouho jsem taky nevěděla, jak se z problémů vymotat. Cítila jsem se ponížená kvůli tomu, v jakém byznysu jsem se ocitla. Toužila jsem po normálním životě i po normálním zaměstnání. Dělala bych klidně asistentku, recepční, cokoli. Jenže pro holku s nedokončeným středoškolským vzděláním nebylo nic, z čeho bych byla schopná zaplatit v Praze ­aspoň nájem. Tenkrát se ke mně do­staly knížky o pozitivním myšlení ­Louise Hay a Josepha Murphyho. Začala jsem je číst a našla v nich naději. Pochopila jsem, že když převezmu zodpovědnost za svůj život a přestanu naříkat, že mě osud vláčí, kam nechci, a začnu věřit, že člověk může dělat, co má rád a být v tom úspěšný, splní se mi to. 

Celý rozhovor najdete v nové Ženě a život na straně 40-45!

Mrkněte také na cvičení se Zuzkou!