Nejslavnější česká seriálová samoživitelka doktorka Králová ze seriálu Nemocnice na kraji města to vyjádřila přesně: „Jsem moc ráda, že Elišku mám, ale kdybych věděla, jak na všechno budu sama, nevím, jestli bych do toho šla znovu.“ A to si doktorka Králová dceru pořídila bez partnera programově. Co teprve matky, kterým se sen o úplné rodině neplánovaně rozplynul až po čase.
Na jedné noze
Co všechny samoživitelky spojuje bez ohledu na jejich materiální zázemí, je nemožnost vypnout a takzvaně přenést váhu na druhou nohu. A to jak při stresech, tak i ve šťastnějších chvílích. „Polici si přitluču sama,“ svěřuje se osmatřicetiletá Markéta. „Zimní pneumatiky mi vymění brácha. Nezbohatnu, ale sebe i dceru a syna uživím.
Na praktické věci chlapa vlastně až tak nepotřebuju. Chybí mé duši a tělu. Prostě je mi smutno. Postrádám pohlazení, přitulení, i když sex si v nejhorším vyřeším autoerotikou. Nejvíc mi vadí, že nemám s kým rodičovství sdílet. A to nejen když Jakub s Emou zlobí, ale ještě víc, když se jim něco povede! Řeknou něco nečekaně vtipného, učitelka klavíru mi sdělí, že je Kuba mimořádně nadaný, Ema úplně sama upeče výborný koláč. Najednou bych chtěla, aby si tyhle okamžiky se mnou užil a prožil i někdo další. Ale kdo? Kamarádky? Ty řeknou ‚skvělý‘, ale všechny víme, že nás úspěchy cizích dětí vlastně nezajímají. Maminka mi už umřela, táta je spíš takový praktický děda.“
Celý článek si můžete přečíst v nové Ženě a život na straně 56-57!
Souhlasíte s tím, že vychovávat dítě sama je emocionálně náročné? Co vám při tom nejvíc chybí? A jak se s tím vyrovnáváte? Diskutujte s ostatními čtenářkami. Autorky tří nejoriginálnějších příspěvků odměníme dárkem – balíčkem vlasové kosmetiky Timotei.
