7. března 2019
Hraje v pražském Divadle Na Zábradlí, natáčí oblíbený televizní seriál Ordinace v ůržové zahradě a zajímavé příležitosti dostává také v zahraničních produkcích. Herečka Petra Bučková jede na dobré vlně, ale vždycky tomu tak nebylo…

Víte o tom, že typově připomínáte hollywoodskou herečku Evu Green, kterou proslavila role Bond girl ve filmu Casino Royale?

Ano, kolegové mi to říkají, hlavně cizinci. Ona má ale na rozdíl ode mě velká prsa, která navíc umí dobře prodat. Musím říct, že je mi sympatická a její styl mi vyloženě sedí – nehraje žádné bezduché éterické krásky, ale ostré holky s energií a často i s ně­jakým tajemstvím. Taky bych před kamerou chtěla být agentkou, profesionálním zabijákem nebo třeba psychopatkou. Ženou, která dokonale klame tělem. Myslíte si o ní, že je seriózní a celkem neškodná, a bác ho, najednou před vámi stojí dračice a vy jste bez hlavy.


O hercích se tvrdí, že buď leží, nebo běží. V jaké fázi jsem ­zastihla vás? Máte pracovně klidné, či naopak divoké období?

Něco je ve vzduchu, a tím nemyslím pouze jaro. Mám teď zajímavou životní etapu – to, co jsem v minulosti zasela, začíná klíčit a úročit se. Přitom v tom není urputnost, děje se to přirozeně a nenásilně. To ale na druhou stranu neznamená, že bych žila jen prací. Intenzita mě moc baví – hraju v divadle, natáčím televizní seriál, rýsují se další projekty – ale taky chci být úplně obyčejně doma. Umím a potřebuju být často sama. Workoholickou fází už jsem kdysi prošla a rozhodně nebylo o co stát. Nechci být herec-zombie.

Jak se vám tedy v soukromém životě daří? Vím, že máte už několik let přítele, který trvale žije v zahraničí.

Ano, je to Rakušan a žije v Alpách poblíž italských hranic – možná právě proto vypadá jako starověký Říman. Do germánského typu má daleko. Potkali jsme se před šesti lety v Chorvatsku, kam jsme jeli na mezinárodní dílnu – já jako zdravotní klaun z Čech a on za Rote Nasen z Rakouska. ­Vystudoval psychoterapii, což není jeho jediná profese – působí ještě jako iluzionista a mentalista. Tvrdí mi, že to je nepřesné, že je „magician“. Ale český překlad „kouzelník“ na něj nesedí. V každém případě je kouzlení jeho velká vášeň, které se věnuje od devíti let. Karty, mince a jiné podivnosti se nám doma válejí na stole, jsou v autě, má je po kapsách…

Jste živým důkazem toho, že vztah na dálku může fungovat. Věřila jste tomu, když jste spolu začali chodit?

Já ano, ale našla se spousta lidí, kteří mě od toho odrazo­vali a vlastně pořád odrazují. Prý spolu vydržíme ještě tak rok dva a pak musí zákonitě přijít rozchod. Takovým věštbám se směju. Samozřejmě že naše soužití prochází zvraty a občas se nám hodně stýská, ale to je normální v každém vztahu. Ten náš je specifický v tom, že jsme se potkali v přístupu k životu – když pracujeme, tak naplno. A když jsme spolu, ať už v ­Rakousku, nebo tady v Čechách, jsme prostě spolu. ­Jasně, ­někdy se musím učit texty nebo vyřídit nějaký důle­žitý ­hovor, ale Thomas je moje priorita.

O sestěhování jste nikdy neuvažovali?

Jednu dobu jsem omezila práci a jezdila do Rakouska častěji, ale nebyla jsem šťastná. Nevyhovovalo mi to a cítila jsem, že mi něco utíká. Pozor, nešlo o kariéru, ale o pocit naplněnosti. Jsme prostě oba vázaní na svou řeč, na svůj obor. Teď se vídáme jednou za dva týdny a je to skvělé. Co bude dál, se uvidí. Třeba se k sobě nastěhujeme, až budeme v důchodu… Netrápí mě to. Nikdo neví, co bude za hodinu, natož za třicet let. Nejdůležitější je přítomnost. Žít a nebrat se moc vážně.

Jakou cestou jste k tomu došla? Lehkost bytí člověk vět­šinou začne vyznávat, když prožije něco tragického. Co srovnalo priority vám?

Prostě jsem se jednoho dne dostala do bodu nula. Bylo to v době, kdy jsem se intenzivně věnovala klaunování v nemocnicích a hospicech a k tomu absol­vovala misi Lékařů bez hranic v Kamerunu. Možná to bylo vyhoření, možná reakce na to, co jsem v Africe viděla – chudobu, hladomor, nesmyslné ozbrojené konflikty, děti se zbraněmi většími než ony samy, plasty, plasty, plasty. ­Nastal u mě podivný prázdný stav, který mě donutil pátrat po tom, jaký má naše existence vlastně smysl. Došla jsem k tomu, že žádný, což zní asi dost de­presivně, ale mě to osvobodilo. Pocho­pila jsem, že nemá cenu se trápit a řešit blbosti. Začala jsem život brát jako hru a víc si ho užívat.

Jak v tom případě vnímáte smrt? To je téma, kterému se dnešní společnost záměrně vyhýbá.

Smrt nevnímám jako strašáka. Pár let jsem se pravidelně setkávala s lidmi, kteří už byli na konci, a když jsem je držela za vrásčitou ruku, mimochodem na dotyk velmi jemnou, a dívala se jim do očí, bylo v nich něco zvláštního. Takové dírky do nebe… Přáli mi zdraví, lásku, naplněný život a já si to jejich přání vzala za své. Přijala jsem ho jako takový dárek. To ale neznamená, že od té doby nezažívám smutky a jsem pořád veselá a optimistická. To fakt ne! Ale když přijdou náročné situace, snažím se neztrácet nadhled. Život tady na zemi prostě je takový, jaký je – se všemi krásami i takzvanými ­vadami. Touhu po dokonalosti a věčném mládí nechápu.

Takže jste asi nijak zvlášť neprožívala ani loňskou čtyři­cítku, kterou řada žen považuje za zlomovou.

Neprožívala, proč bych měla? Za vrásky se nestydím, jsou mojí součástí. Navíc si myslím, že nejde o vzhled, ale o energii, kterou vyzařujeme. Já jsem se dostala do stavu, kdy jsem konečně sama sebou. Chovám se tak, jak to cítím. Když něco obhajuju, vím, že jsem to já, a ne nějaká póza či názor ­někoho jiného. Přijala jsem se a díky tomu omládla – stačí se podívat na fotky a vidíte, že vypadám výrazně mladší než před ­nějakými deseti lety. Prostě jsem změnila způsob myšlení a to se mi odrazilo na těle. Jsem moc zvědavá, jak to bude dál.

To moc často neslýchám, zvlášť od hereček. Nebojíte se, že vám ubude pracovních příležitostí?

Naopak, na role zralých žen se těším a doufám, že jich bude dostatek. Líbila by se mi třeba taková madam „M“, kterou známe z bondovek. Ta má do klasické babičky krmící holuby v parku daleko – je v letech, ale plná síly, energie a nápadů.

Celé znění rozhovoru, v němž se mimo jiné dozvíte, proč ji neláká mít děti, si přečtěte v aktuálním vydání Ženy a život, které je právě v prodeji.