16. prosince 2018
Prožila krásné dětství, se svými adoptivními rodiči má skvělý vztah. Přesto v osmnácti zatoužila poznat své kořeny a rozhodla se vypátrat svou biologickou matku. Na vlastní pěst. „Což bych nikomu nedoporučila. proto vznikl projekt Adopci zdar,“ říká Tereza Kratochvílová.

Je milá, zábavná, chytrá. A taky mimořádně hezká a podnikavá. Svůj čas dělí mezi nespočet aktivit. Má hlavu plnou nápadů, velké srdce a spoustu energie ­realizovat své vize a pomáhat ostatním. Rodiče Kratochvílovi můžou být na Terezu, která jim před pětadvaceti lety vstoupila do života jako čtrnáctidenní miminko, pyšní. Z Terezy vyrostla skvělá holka.

Jsem adoptovaná

„Moji rodiče jsou spolu přes třicet let. Maminka si brala tátu, když jí bylo dvacet. Je rodinný typ, moc toužila po dítěti, ­ovšem vzhledem ke zdravotním problémům vlastní dítě mít nemohla. Na adopci čekali tři roky, já jsem se narodila, když bylo mamince 29,“ vypráví Tereza Kratochvílová, kterou její fanoušci na sociálních sítích znají spíš pod přezdívkou Tess.

Že je adoptovaná, věděla Tereza od sedmi let. Dnes je uzákoněné, že by se dítě, je-li adoptované, mělo tuto skutečnost ­dozvědět nejpozději před nástupem do první třídy. Ovšem je těžké nějak uhlídat, zda rodiče s dětmi o jejich původu mluví. Někteří mají strach toto téma otevřít, a tak jsou mezi námi lidé, kteří se třeba až v dospělosti dozvídají, že vyrůstali v adoptivní rodině. A někteří se to nedozví nikdy.