Lukáš Musil alias Musa: Z hokejisty tatérem a malířem

„Prostě jsem cítil, že chci být svobodný, byl jsem zvědavý a chtěl jsem poznávat,“ popisuje talentovaný umělec svou cestu do galerií.

Jako malý kluk rád kreslil, ale vysnil si, že bude hokejistou. A to se mu splnilo. Získal profesionální smlouvu ve Slávii, chytal extraligu a dostal se i na mistrovství světa juniorů. Před sebou měl slibnou kariéru, ale osud tomu chtěl nejspíš jinak. Patnáct let trávil veškerý čas na zimním stadionu a byl velkou nadějí tohoto sportu. Všechny pak překvapil, když se lukrativní kariéry vzdal a vrhl se do nejistot v uměleckém světě. „Měl jsem pocit, že lidsky stagnuju, a už jsem nechtěl chytat ­jenom gumu, ale začít i tvořit,“ říká. Na ledě mezi mistry ho tedy už ne­uvidíme, ale skrz svoji práci dobývá svět i tak. Jeho obrazy už visí na stěnách nejen jeho obdivovatelů, ale i v galeriích. A to není zdaleka vše, co tento mladý muž stihl.

Od kérek k obrazům

Když Lukáš Musil, který si říká Musa, téměř ze dne na den poslal ­hokejku k ledu, našel si kurzy kres­lení a začal se učit malovat. „Já si ­myslím, že to všechno byla reakce na tu předešlou etapu hokeje. Tam je to všechno svázané pravidly a je tam jasný řád. Prostě jsem cítil, že chci být svobodný, byl jsem zvědavý a chtěl jsem poznávat,“ vysvětluje.
Barvy a plátna jsou teď Lukášovým životem. Jenže ještě před tím, nežli ­objevil svět obrazů a výstavních síní, stačil obrátit vzhůru nohama tatérský svět. Začalo to nevinně, když si nechal udělat svou první kérku. Proces jejího vzniku ho zaujal natolik, že si pořídil vlastní tetovací soupravu a zkoušel to taky. Učil se na pomerančích, potom ­zdobil sebe, bratra a kamarády. A už po roce měl první zákazníky. Tetování pojal jinak než ostatní a vytvořil si vlastní styl. Místo ornamentů, draků a probodnutých srdcí začal lidem na tělo malovat abstraktní obrazy. Způsob jeho tetování je jakýsi druh malby. Brzy se stal hvězdou v oboru a mít kérku právě od něj chtěl kdekdo. Před studiem, kde pracoval, se tvořily dlouhé fronty. Jeho talentu si všimli také v zahraničí a pozvali ho na světovou výstavu tetování v Paříži. Přestože se zařadil mezi špičku v oboru, podvě­domě už věděl, že i tuhle profesi brzy pověsí na hřebíček. „Z mých samotných věcí, které vznikaly ze začátku jako alternativa k mainstreamovému tetování, se najednou stal styl a dostal jsem se do pozice, ve které jsem úplně být nechtěl. Ztratil jsem asi možnost hledání. Dostal jsem se do komfortní pozice, která mi nebyla příjemná, ­protože jsem ztratil motivaci o něco bojovat,“ vysvětluje, proč našlápnutou kariéru tatéra vzdal.

Co je nejdůležitější?

Od malování na kůži to byl vlastně jen krůček k tomu, přenést své nápady a myšlenky na plátno. Zavřel se tedy do ateliéru a tvořil. A taky na tomto poli se mu začalo dařit. Získal si už ­obrovskou základnu fanoušků a má za sebou dvě velké výstavy. A právě teď (až do 7. 7.) vystavuje v pražském Mánesu.
„Sám sobě se ­divím, že to dělám. Kdyby mi to někdo řekl před deseti lety, tak si pomyslím, že je blázen. Pro mě je největší pocit štěstí, že mám možnost volby. Že můžu přestat malovat, můžu ma­lovat víc nebo můžu udělat cokoliv. Říkám si, že nejdůležitější věc je dozvědět se o sobě co nejvíc.“

„To je CHLAP!“ řekla jste si nejspíš, když jste dočetla text o Musovi. Další takové muže vám představujeme v aktuálním čísle Ženy a život, které je právě v prodeji. S přílohou Chuťovka jen za 32 Kč!

Autor: Simona Votyová
Foto: Richard Nowak,
DISKUZE KE ČLÁNKU
DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY Žena a Život