Představte si tři lidi sedící v posedu: zkřížené nohy, ruce volně spuštěné dolů a dlaň leží v dlani, rovná záda. Jeden z těch lidí se usmívá, druhý mračí, třetí má neutrální výraz. Který z nich opravdu medituje? Tato otázka je trochu chyták, není totiž možné ji zodpovědět... Možná jste hádala na prvního člověka – usmívajícího se. Slyšela jste o meditaci samé pěkné věci, prý vede k pocitům štěstí a radosti. Nebo byl vaším tipem na meditujícího druhý člověk, ten, co se kaboní. Meditace vám připadá jako něco zbytečně seriózního a pracného, není divu, že se mračí. A nebo jste vsadila na třetího. Meditace má podle vás vést k vnitřnímu klidu, jehož znamením je právě neutrální výraz.

Meditace není o vnějšku
Meditace je skutečně výrazně postavená na umění relaxace a schopnosti uvolnit se, pouštět věci i stavy a nechávat situace vyvinout se dle jejich vlastní přirozenosti – a to i situace vnitřní. Během meditace můžete zažívat dosud nepoznané pocity radosti a štěstí. Nicméně je nutné jedním dechem dodat, že při meditaci se také někdy můžete zamračit. Nejen proto, že opravdu může vyžadovat disciplínu, práci a snahu, ale také proto, že jedním z jejích hlavních aspektů je ochota pohlédnout na věci, stavy a situace tak, jak skutečně jsou. Samotná relaxace totiž k hlubšímu meditování nestačí, je potřeba ochoty vidět pravdu. Výsledkem bývá stav, jenž by mohl naznačovat neutrální výraz tváře třetího člověka: Vnitřní klid. Kdo ochutnal tuto kombinaci – hluboké uvolnění, zahlédnutí pravdy a její přijetí a dokonalý nepodmíněný klid, který nezáleží na ničem zvnějšku –, ten v meditaci pokročil daleko.

Meditace jako očista
Proč tedy není jasné, který a zda vůbec některý z lidí meditoval? Meditace totiž znamená, že se podíváme do sfér, jež sahají daleko za naše myšlenky a touhy. Usmívající se člověk mohl zrovna tak přemýšlet o šťavnatém steaku, který si dá, jen co dosedí, nebo si představovat sex s novou sekretářkou. Jeho myšlenky mohly dokonce mít mnohem ušlechtilejší obsah, a přesto by nešlo mluvit o meditaci. Myšlení a představy jsou v meditaci spíše překážkou, jakkoli příjemné se v tu chvíli mohou zdát. Meditující chce pohlédnout na svou mysl tak, jak je, bez příkras, osobních názorů, zdobných ornamentů. Zajímá ho její povaha, ne obsah.