Právě jste absolvovala náročný pracovní den, kodrcáte se k domovu a váš žaludek zpívá operní árie. Ráno jste se pohádala s partnerem a šéf vám hodil na hlavu prezentaci, na které jste dřela tři dny. Jste tak naštvaná, že byste nejraději začala ječet na muže, který vám při vystupování šlápl na nohu. Jediné, co vám dokáže zvednout náladu, je kuře z KFC. A potom samozřejmě vydatná večeře. V takové situaci nejíte proto, abyste zahnala hlad. Za občerstvením vás žene spíš úzkost a únava po těžkém dni. V posledních deseti letech se lidé více nervují – a tloustnou. Trávíte mnoho času v práci, potýkáte se s větším stresem a přibíráte na váze. V Čechách přibližně 30 % žen okolo třicítky trpí obezitou! Možná si myslíte, že když se na vás valí jeden úkol za druhým, nenajdete čas na jídlo a zhubnete. Jenže pár minut na svačinu vyšetříte vždycky. Živíte se nezdravými dobrotami. Hamburger nebo laskonka se pak v těle promění v tukové zásoby. Nejíte totiž z hladu, váš organismus nepotřebuje palivo, a tak začne vytvářet zásoby na horší časy.

„Přibrala jsem v práci.“
Proč se snažíte likvidovat stres jídlem? Odborníci na výživu tvrdí, že se takové chování formuje už v dětství. Sladkost  pro vás představovala náplast na smutek a neštěstí. Rozbila jste si koleno a matka vám jako bolestné koupila lízátko. Rozplakala jste se a babičky vám hned strkaly do pusy bonbony. Jídlo můžete mít spojené i s odměnou. Jakmile jste dojedla večeři do posledního drobku, pochválili vás rodiče, že jste hodná holka? Od té doby podvědomě věříte, že když se pořádně nacpete, bude vám líp. A úzkostné svírání žaludku si pletete s hladem. Devětadvacetiletá asistentka Pavla přibrala dvanáct kilo, když po vysoké škole nastoupila do prvního zaměstnání. „Šéfka mi naložila tolik úkolů, že jsem vůbec neměla čas uvažovat o svém jídelníčku. Brzy jsem z něj vypustila ovoce a zeleninu, protože nic takového v okolí kanceláře neprodávali. Na oběd jsem sprintovala do bufetu, kde jsem si nechala naložit třicet deka vlašského salátu a tři rohlíky. Nadřízená navíc byla hrozně náročná, úkoly se na mě valily ze všech stran a já se utěšovala višněmi v čokoládě. Když jsem se v osm večer dovlekla domů, neměla jsem sílu vařit a udělala jsem si instantní polévku nebo ohřála v mikrovlnce kus mražené pizzy. Za dva roky jsem místo čtyřicítky nosila čtyřiačtyřicítku. Byla jsem tlustá jako medvědice před zimním spánkem, ale vůbec mi nedocházelo, že za všechno může stres v kanceláři. Až když jsem vyprávěla kamarádce, co se se mnou děje, uvědomila jsem si, že jím nezdravě.“