Často se ptáme proč. A odpověď nebývá jednoduchá. Náš „počítač“ má totiž lehkou výrobní anomálii a tou je subjektivní vyhodnocování, subjektivní vnímání. Reálný svět si transformujeme pomocí našich zkušeností a k tomu přidruženými emocemi. Do hry vstupuje „plazí mozek“. Co je to? Znamená to, že jsem nějaká ještěrka? Samozřejmě neznamená.
Máme přece „myslící mozek“. Jsme lidé – homo sapiens. A to zní! Člověk rozumný! Tak proč se občas nedokážeme rozumně chovat? Proč nás válcují životní situace? Možná proto, že kromě běžných situací na nás působí ještě naše vlastní myšlenky a představy. A každá myšlenka a představa se také zpracovává na biologické úrovni stejně jako smyslové vnímání. To znamená, že vyvolává stejné fyziologické reakce jako smyslové podněty, které prochází očima, ušima, čichem, chuťovými pohárky a hmatovými receptory. Ale to není všechno. Ještě se nám do toho míchají centra libosti a nelibosti v limbickém systému. Jestli se ta která myšlenka zařadí do centra libosti nebo nelibosti závisí na našich životních zkušenostech. Tak trošku chaos, že?
A tyto situace my potom nazýváme stresem. Útočí na nás každou chvíli. Někdy ho vnímáme víc, někdy míň. Pozitivní je, že nás žene dopředu. Bez pozitivního stresu bychom asi nevstali z pohovky a od vanilkových rohlíčků. Pozitivní stres nás vede do akce. Sportovce k lepším výkonům. V práci k lepším výsledkům. Žáky k lepším znalostem.
Existuje ještě jedna činnost, která je funkcí našeho dokonalého „myslícího mozku“. A to je snění. Pouhá představa něčeho příjemného umí vyvolat příjemné pocity se všemi fyziologickými reakcemi. Co vás baví? Co děláte rádi? Kreslíte si? Čtete? Pečete? Opravujete auta? Člověk by neměl na tuto svoji schopnost zapomínat a měl by se věnovat pozitivnímu snění. Potom o sobě může říct, že je opravdu „člověk rozumný“ – homo sapiens.
Blanka Antošová Kejíková
Balance Institut
20. prosince 2017 11:11, aktualizováno
25. března 2019 15:48
