7. června 2018
Spojovat si nákazu klíšťovou encefalitidou pouze s pobytem v lese je jeden z mýtů, který klíšťata provází. Klíšťata se ovšem běžně vyskytují v městských parcích, na zahradách i zatravněných hřištích. Klíšťová encefalitida patří mezi závažná infekční onemocnění, postihuje nervový systém a může zanechat dlouhodobé následky.

Mýtus: Zahrada není les, u domu mi žádné nebezpečí od klíšťat nehrozí

Fakta: Na skutečnost, že klíšťata se běžně vyskytují i v městské zástavbě, každoročně upozorňují hygienické stanice, které monitorují výskyt těchto roztočů ve městech. Odborníci upozorňují, že klíšťata se mohou vyskytovat i na zahradách, zejména v místech, kde je vyšší tráva nebo nahromaděné listí. Správnou péčí o zahradu je možné minimalizovat výskyt klíšťat na vlastním pozemku – doporučuje se pravidelné sekání trávy i oddělení stinných zarostlých částí zahrady od trávníku pomocí kamínků.

Mýtus: Jsem dospělý člověk v celkově dobré kondici a nebývám nemocný. Klíšťová encefalitida by u mě proběhla bez následků.

Fakta: Klíšťová encefalitida může postihnout každého bez ohledu na věk a mnohdy zanechává doživotní následky. U osob starších 55 let mívá onemocnění závažnější průběh a riziko trvalých následků je u nich větší než u pacientů mladších věkových kategorií.

Mýtus: Na louce nebo na hřišti se nenakazím, není tam tolik stromů jako v lese

Fakta: Klíšťata se na člověka dostávají většinou z trávy a keřů, proto je riziko nákazy v nízkém porostu vysoké. Klíšťata neskáčou ze stromů, ani nelétají – z listů a větví na svého lidského hostitele přelézají. Na člověku se pak s oblibou přemísťují do oblasti za ušima, do podpaží, či podkolenních jamek, kde je tenká kůže.