16. října 2017
Často skuhráme, jak to mají chlapi v životě jednodušší. Ovšem pohlaví si až na výjimky nevybíráme, tak proč na svém ženství nehledat to lepší?
1 / 2

Cítíte ten rozpor? Na jednu stranu muži naříkají, že už mají kariéristek plné zuby. Že jsme zhrubly a postrádáme jemnost, grácii a ženskost. Ale zkuste z nich vyrazit konkrétnější definici ženskosti. Znamená pro ně útlý pás a ňadra dmoucí? Anebo spíš fakt, když se žena uživí sama a neremcá, pokud se mužům „lovení peněz“ zrovna nedaří? Ze všech stran na nás dotírají silně nepříjemné vlivy, kdy pořád ještě zní hrůzostrašněji věta „Narodila se jim třetí dcera“ než „Narodil se jim třetí syn“. Už od prvních krůčků jsme sledované, jestli budeme dostatečně krásné, zatímco nad odstávajícíma ušima bratrů všichni mávnou rukou. Do výčtu nevýhod spadá pochopitelně menstruace, gynekologické prohlídky i diskriminace v tanečních: kluci je mají levnější a jsou vítanější. A to, že máme zhruba do třiceti relativní klid, co se týče dotazů na ženichy a mateřství, neznamená, že pak nepropukne peklo. A zatímco (někteří) muži stárnou jak víno k interesantnosti a letí na ně vrstevnice i dvacítky, my ženy se od určitého věku stáváme neviditelné… Tak tudy tedy rozhodně cesta nevede. Možná by bylo zajímavé vzít seznam z opačného konce a nadefinovat si spíš výhody.

Embed from Getty Images

Můžeme si dělat, co chceme

Na rozdíl od mužů nejsme pod tak velkým tlakem. A protože se úspěch v dnešní době měří funkcemi a penězi, tady je odpověď, proč se české ulice hemží navenek ješitnými, ale uvnitř zakomplexovanými muži. Když se stanete top manažerkou, svět si řekne: „ Hm, hm, to je ale šikovná holka.“ Když prodavačkou v květinářství za čtrnáct tisíc hrubého, okolí zamručí: „Ta má ráda kytičky.“ Zkuste si ale představit muže, který na třídním srazu na otázku, co po pětatřicítce dělá, odpoví: „Ále, prodávám za zcela podprůměrný plat asparágusy!“

1 / 2