17. října 2017
Zatím je znáte jenom z vyprávění a fotek. Ale první společné setkání je už na spadnutí a vám nezbývá, než se s tím nějak vypořádat. Jak vás asi přijmou? Zvládnete roli macechy?

Na jednu stranu to berete jako důkaz, že to s vámi váš partner myslí vážně, když vám chce představit své děti. Na druhou stranu se toho kroku bojíte. Jak vás asi vezmou? A co když si nesednete? Psycholožka Marta Boučková k tomu říká: „Děti by měly být na společné setkání s novým partnerem svého rodiče předem upozorněné. Rozhodně by to pro nikoho nemělo být překvapení. Není ale potřeba se na to nějak zvlášť připravovat. Nejlepší je zůstat přirozená, do ničeho se nenutit a dopřát dítěti, aby si na novou situaci postupně zvyklo.“

Rozhodli se mi to „nandat“!

„Když k nám poprvé měli přijet synové mého přítele, spoléhala jsem na to, že když mám děti téměř ve stejném věku, nebude pro mě problém najít si k nim cestu. Bylo to o víkendu, kdy byly moje děti u svého otce. Kluci ­ovšem vtrhli do bytu jako velká voda a mě v podstatě ignorovali. Byla jsem pro ně jen ta, co vaří,“ vzpomíná Monika. Hoši stihli během odpoledne ­téměř zdemolovat pečlivě uklizený pokoj jejích dětí, rozbít cennou vázu a zamořit rybičkám akvárium granulemi. Monika byla v šoku. Především proto, že naprosto nepoznávala svého jindy rozhodného přítele. Nechápala, proč kluky ani jednou neokřikl a nechal je, ať si dělají, co chtějí. „Když jsem si představila, že mě tohle čeká každý druhý víkend, došlo mi, že to neustojím,“ svěřuje se. Monika se rozhodla zajít pro radu k psycholožce a pak si otevřeně promluvila s partnerem. Naštěstí uznal, že takhle by to opravdu dál nešlo a podobná anarchie by nikomu neprospěla. Slíbil, že ­potomkům nastaví mantinely, jak se budou „u táty“ chovat. „Nechala jsem to na něm. Nechtěla jsem být tím, kdo bude stavět kluky do latě,“ vysvětluje Monika. Nějaký čas to prý sice trvalo, ale časem se sami zklidnili. „Byla to zřejmě taková jejich forma protestu a chtěli mi to ‚nandat‘. Teď už se znají s mými dětmi a dokonce jsme víkendy upravili tak, že je trávíme společně. Největší odměnou pro mě jako pro macechu bylo, když mi mladší z partnerových synů udělal sám od sebe přáníčko ke Dni matek. To jsem vážně obulila,“ přiznává Monika.
Sžívání se s „cizími“ ratolestmi vyžaduje zkrátka čas a trpělivost. Je třeba myslet na to, že děti ztrácí rozvodem rodičů jistotu. Jejich život je najednou úplně jiný, musí si zvykat na nové lidi, o které se nikoho neprosily, a ještě je mají mít automaticky rády. „Od prvního setkání si proto nic neslibujte. Jen se snažte, aby vše proběhlo klidně a bez emocí,“ doporučuje Marta Boučková. Pokud se vám nelíbí partnerovy výchovné metody, promluvte si s ním o tom, ale respektujte, že nastavit podmínky a vyžadovat jejich dodržování musí především on. „Hlavně se ale nevzdávejte a nedělejte ukvapené závěry. Z 99 % se stejně vše vyřeší časem samo,“ uklidňuje psycholožka.

Embed from Getty Images

7 rad pro macešky

1. Máte-li být představena partnerovým potomkům, snažte se, ať k tomu dojde na neutrální půdě, ideálně na rušném místě, kde nenastane trapný okamžik ticha, bude se kolem vás něco dít a kde se budete moct rozptýlit.
2. Nesnažte se dětem za každou cenu zalichotit, povolovat jim zakázané a získávat si je drahými dárky. Děti si nekoupíte!
3. Neplánujte si, že vás budou hned respektovat. Byla byste zbytečně zklamaná. Dejte přednost pomalejšímu a přirozenějšímu sbližování a klidně zpočátku „jen“ tvořte zázemí, aniž byste se sama přehnaně angažovala.
4. Na (pře)výchovu partnerových dětí zapomeňte a berte je takové, jaké jsou! Na výchovu mají především svého biologického rodiče a ten by měl také stanovit, jak se u vás budou děti chovat. Pokud se vám něco nelíbí, proberte to s partnerem, ale nikdy před dětmi.
5. Vyhýbejte se všem tématům týkajícím se jejich matky, ať už jde o výchovu,  její současný život, nového partnera… Jejich matka je prostě pro vás tabu!
6. Jste-li sama matkou a vychováváte vlastní dítě, nikdy je nahlas nesrovnávejte s nevlastním. Pokud máte pocit, že by to mohlo někoho pozitivně motivovat, moc se pletete!
7. Snažte se s dítětem vycházet a být mu případně i parťákem, ale nikdy nezapomínejte, že jednu matku už má.

Počáteční nepřátelství je normální

Rozhovor s PhDr. Martou Boučkovou, psycholožkou se specializací na mezilidské vztahy

Děti macechu minimálně zpočátku velmi často ignorují. Jak se s touhle situací vyrovnat?

Nezbývá, než se obrnit trpělivostí a tolerancí. Dítě bylo postaveno před hotovou věc, byl mu představen nový člověk a je potřeba mu dát maximum času, aby se s novou situací naučilo žít. Každé dítě je jiné, každé prožívá rozchod a následné vztahy svých rodičů jinak a každé potřebuje jiný časový interval k aklimatizaci. A to, co může dospělý považovat za ignoraci, může být klidně jen určitá dočasná introvertnost dítěte, špatná nálada, špatný den… Těch možností, proč vám dítě „nejde” na ruku, můžou být kvanta.

Snadnější určitě bude najít si cestu k mladším dětem než k věkově komplikovaným teenagerům. Ti obvykle snášejí rozvod rodičů mnohem hůř…

Ano, náctiletí mívají v tomto období dost složitý vztah i ke svým vlastním rodičům, takže vás čeká opravdu dlouhá cesta k tomu, aby vás vůbec začali brát vážně nebo alespoň na vědomí. Nesnažte se jim organizovat život, nechte je žít, ale važte si okamžiků, kdy vás poctí svou důvěrou, časem nebo dotazem. S mladšími dětmi to bývá samozřejmě snazší, také obvykle máte víc času se s nimi sblížit. V zásadě ale lze říct, že nepřátelské reakce se dají hlavně zpočátku očekávat od dětí jakéhokoli věku.

Jaké nejčastější chyby ve vztahu k dětem svých partnerů dělají ženy?

Především dvě základní. Buď se od výchovy dítěte úplně distancují a nechávají vše na partnerovi s tím, že to není jejich dítě, tudíž ani starost, anebo druhý extrém – snaží se ze všech sil chopit nové role matky a dítě začnou převychovávat. Obojí je samozřejmě špatně. Výchova dítěte se v určitém měřítku bude týkat i jich, ale je třeba k ní přistupovat s citem a být názorově v souladu s biologickými rodiči!