21. února 2018
Štěstí si za ně nekoupíme, ale k životu jsou nutné. A když je jich málo, rodinná pohoda bere za své. nebo ne?

Také vám tak lezou na nervy řeči, že peníze nejsou podstatné? Zvlášť když tahle moudra vypouští někdo, kdo je sám zabezpečený, a trefuje se do ­období, kdy obracíte každou korunu? Peníze, i když je nakrásně považujeme za zlo, bohužel ignorovat nemůžeme. Co ale můžeme ovlivnit, je náš postoj k nim. Neudělat si z nich modlu ani bubáka. Užívat si je, když jsou, a ne-hroutit se, když nejsou.

Co se v mládí naučíš…

„Sama moc hospodařit neumím, ale nenervuji se tím. Moje životní zkušenost je taková, že lidé, kteří příliš plánují a spoří v praktických záležitostech, bývají stejně ,spořiví‘ a kalkulující i v citech a vztazích,“ říká známá osobnost, kterou odtajníme až za chvilku. „Základy hospodaření si odnášíme z dětství. Mě to maminka nenaučila. Neměla jak. Jako disidentce jí zakázali dělat cokoliv normálního. Z toho, co dělala, bylo tak málo peněz, že s nimi prostě nešlo vyjít, i kdyby jsme pili jenom vodu. Vždycky ke konci měsíce, týden před výplatou, jsme jedli brambory s tvarohem, na které nám ještě půjčovala její kamarádka. Manžel je naopak z rodiny, kde se vedlo přesné a pečlivé účetnictví. Nevyjít s penězi bylo bráno jako slabost a hloupost. Tchán měl dokonale seřazené šanony, takže kdykoliv mohl sáhnout a hned věděl, kolik se v červnu roku XY utratilo a za co. Dopadlo to tak, že se šanony u nás rozhodně nevedou, ale ani si nepůjčuju na večeře. Ještě že jsme se s mužem brali mladí, nic neměli a sladili se za provozu. Ale je pravda, že ze mne jeho rodina byla ze začátku trochu na větvi.“

Převychovat nelze

Přemýšlíte, čí byla předchozí zpověď? Televizní moderátorky Ester Janečkové. Je příkladem faktu, že vztah k penězům si utváříme v původní rodině. Ovšem ani výchova není samospasitelná. Roli hrají geny, povaha, a někdy i „alergie“ na původní model. Děti tatínka držgrešle v dospělosti rozhazují jako divé. A naopak matka, která by nevyšla ani se sto padesáti tisíci měsíčně, porodí pedantického účetního. „I u přístupu k penězům platí, že v manželství dospělého člověka nezměníte a nepřevychováte,“ upozorňuje psycholožka Jana Markvartová. Důležité je, aby zejména tehdy, když je peněz málo, držel kasu ten ekonomičtěji uvažující. Pod podmínkou, že se na tom shodli oba, a ne že se samozvaně ustanovil. Odstřihnutí partnera od finančního dění je stejně jako odmítání sexu signálem partnerské krize! Někdy dokonce i forma domácího násilí. Ostatně Ester k tomu, proč jim to v rodině klape, dodává: „Je potřeba se o tom s partnerem bavit. Přiznat, že něco neumím, že jsem se to neměla kde naučit.“

Nekřič na mě

V hitparádě hádek drží ty kvůli penězům první místa. „Nedostatek financí, ať už jde nebo nejde o subjektivní pocit, znamená ohrožení,“ vysvětluje psycholožka Jana Markvartová. „Pocity ohrožení s sebou nesou stres a na stres reagujeme odjakživa dvěma způsoby: útěkem nebo agresí. Za křikem a cholerickými výbuchy typu: „Kolikrát vám budu opakovat, že máte zhasínat na záchodě, pak máme něco mít!“ se vždycky skrývá strach z budoucnosti. Stejně tak jako za vyčítáním, že Maruška od vedle se má, protože ten její je manažer. Agresivní komunikaci samozřejmě výmluvy na stres neomlouvají. Když je nám však jasné, že dotyčný neřve na nás, ale v podstatě jen ventiluje svoji úzkost a napětí, nebereme si to osobně a tím šetříme vlastní psychiku. Nenecháme se pak tak snadno rozhodit.